Zdechovický zámek ( 5 )

Zajímavým objektem v kauze podzemní chodby může být socha sv. Jana Nepomuckého stojící na návsi. Sochy prý někdy mívají souvislost s podzemím. Informační tabule kdesi v Jizerkách nebo Krušných horách – nevím přesně, je to lokalita kde je hodně křížů a božích muk - informuje návštěvníky mimo jiné o tom, že podzemní chodba bývá tam, kam se socha dívá. Sochu sv. Jana Nepomuckého ve Zdechovicích nechali zřídit Paarové v roce 1733. Věděli snad oni o nějaké chodbě? Při bližším pátrání jsme zjistili, že socha stojí stále na původním místě, v mapě stabilního katastru z roku 1839 je pomník zakreslený v místě, které zaujímá i dnes, je velmi nepravděpodobné, že by byla před tímto datem odněkud přemístěna. Pomník světce je situován přesně na sever, světec má hlavu pootočenou asi o 20° doleva, kam se dívá už nelze zjistit, kámen je dosti zvětralý. Dobrá, pomník stojí kde stojí, ale k sv. Janovi Nepomuckému patří voda. Kde je voda? Široko daleko nikde. Známý z Tachova mi jednou psal, že se setkal s tak zvanými vodosběrnými štolami. Jsou to jakési podzemní chodby ve kterých se shromažďuje voda prosakující z okolí. V době velkého sucha, kdy vyschly potoky i studny prý ještě pár dnů dokázaly zásobování vodou zajistit. Je docela možné, že se ve Zdechovicích jedná právě o tenhle případ. Zdechovický zámek byl zásobován vodou ze studánky pod hřbitovem pomocí dřevěného potrubí, to se před časem našlo. Je sestavené z celých kmenů, do nichž je vyvrtána poměrně malá díra o průměru kolem 6 centimetrů, kmeny jsou zčernalé ztvrdlé na kámen, zřejmě dubové. Nechtěl bych do dubu ručně vrtat díry, musela to být pořádná rachota. Ta díra se možná zdá malá, ale v dřívějších dobách byla spotřeba vody mnohem menší než dnes. Většinu spotřeby vypila zvířata, potom něco kuchyně do polévek a tak, k mytí a osobní hygieně se voda používala jen zřídka, asi dvakrát mi přišlo pps s názvem „Velcí špindírové“, pojednávající o tom, jak málo nebo dokonce vůbec se nemyly věhlasné osobnosti, vladaři, hudební skladatelé, a jiní, napříč spektrem, někteří se koupali s použitím násilí  snad dvakrát za život, jiní dokonce vůbec. Je zajímavé, že každá pps uváděla jiné osobnosti. Pokud by ale měla pod sochou sv. Jana vést skutečná podzemní chodba, kam by asi vedla? Snad do několik km vzdálené Semtěše? Tam stojí při silnici stará velká čtvercová věž ... Podzemní chodby představují problém od samého začátku. V sedmdesátých létech a ještě později, odmítala existenci podzemních chodeb uznat většina historiků s poukazem na to, že v archivních dokumentech o nich nic není. A proč by mělo být? To už by nebyly tajné. Podzemní chodba byla v nejistých dobách otázkou života nebo smrti. Každý přece ví, že taková díra vede vždycky a všude dvěma směry, tam a zpátky. Může vás vyvést z obléhané pevnosti na svobodu nebo naopak, při vyzrazení, víme, jakou moc měly a mají peníze, může taková chodba přivést hordu hladových lapků třeba až do zámecké kuchyně. Proto byl vždycky vstup do podzemních chodeb rafinovaně komplikovaný, jednou jsem četl na netu, že jeskyňáři objevili kdesi v chrámu zcela náhodou vstup do podzemí až nahoře u zvonů v kostelní věži, odkud se do podzemí vstupovalo dutým opěrným pilířem. Kdyby u toho článku nebyly fotky, tak bych tomu nevěřil. Je docela možné, že o existenci podzemní chodby dost často nevěděl ani zámecký pán. Kdoví, co nám přinesou dny příští.