Úvod > Kluby > Zahrádka a zvířátka > Kočičky

Kočičky

(autor: Zoja, dne: 10.9.2013 21:01)
Někdo miluje pejsky, já mám ráda kočičky

Tohle je náš nový přírůstek. Jejich maminka se spustila mladá, už v devíti měsících.  Vpravo je kočička Nelinka, je moc šikovná. Už chodí pěkně na záchod i hezky sama jí. Čeká na ni v Praze malá holčička v rodině našich kamarádů.  Vlevo je kocourek Smítko, ten asi zůstane u nás. Zatím se naučil jen lízat mlíčko z talířku. Holt klukům to trvá déle :-). Bude to už naše čtvrtá kočička. Jeho dvě tety ho zatím moc nepřijaly, doufáme, že si časem zvyknou. Zatím na koťata syčí a vrčí a raději prchají ven. Lákají i jejich maminku, jakoby říkaly "Pojď si s námi hrát, jako dřív." Teď už někdy za nimi vyrazí a chtěla by, aby šla i koťata. Ta si zatím daleko netroufají ani s mamkou. Vždy popoběhnou od dveří jen pár metrů a pak se společně vracejí domů. Dívat se, jak společně dovádějí, je velmi uklidňující. Zatím ještě neskáčí po výškách, pak jejich skotačení občas padne něco za oběť. Je to náročné období, stále myslet na to, že nesmí nic rozbitného zůstat na povrchu. Ale to je stejné, jako u dětí. Musím si je pořádně užít, jsou to už poslední naše koťátka. Všechny tři kočičky už jsou vykastrované. Nelinku odvezu do nového domova koncem září, bude se nám po ní stýskat a bráškovi ještě víc. Vím ale, že jde k dobrým lidem, kteří se na ni už těší. Budu o ní mít i do budoucna zprávy. 


Komentáře

Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel

Přihlásit se / registrovat
1zorka - 10. 9. 2013 22:30
Koťata
Krásná koťátka, roztomilá. Jak to, že všechna mláďata jsou roztomilá, to nevím, ale z našeho koťátka vyrostla zlomyslná potvora.
2Tereza - 11. 9. 2013 11:45
Nadherné
kočičky.Já mám dvě kočky,je to máma s dcerou.Máma je stále ošklivá na dceru i když jí porodila před 7 lety.Je sobecká a závislá na mě.Přivedla jsem jí domů,když se první páni o ní nestarali.Je to 8 let.Ještě s nimi žije kocourek Ričínek.Je chlupatý a je mu jeden rok.Straní se jich,věčně na něho obě syčí.Máma Macinka dokáže natackovat dceři Kačence i našemu Jorkšírkovi.Nemá k tomu důvody,ale stále vychovává i jeho,on to bere.
3Miloslav - 11. 9. 2013 12:00
Kočkopes
Máme pět koček, jedna je od malička chromá a považuje se nejspíš za psa, protože se s ostatními kočkami nesnáší a jako pes se i chová. Dvě další jsou porůznu nalezené a dvě jsme před pár lety přivezli ze Španělska, kde jako prťavá koťátka živořily v psím útulku. Ty španělské jsou pěkní divoši ;-)
(kdyby se jich někdo chtěl ujmout, byli bychom jen rádi, dost by se nám tím zjednodušil provoz - musíme je separovat od psů)
Všechny žijí uvnitř (mají alespoň malou "voliéru" jako výběh), bojíme se je pouštět ven, aby je nerozpláclo nějaké auto.
Kastraci jen chválím, je to jediná cesta, jak předcházet přemnožování koček, jehož důsledkem jsou pak ta utopená koťata a v zimě strádající toulavé kočky :-(
4Kvetka - 12. 9. 2013 12:31
Kočičky...
Tak o nich vím od Alenky a teprve teď je vidím i na obrázku, jsou to krásní "tygříci" !!
Taky máme kočánka jménem Nocík, podle barvy srsti, je černý jako noc !!
S tím jménem nám byl darován, je velmi mazlivý. Jestli pochopím jak dát obrázek,
přidám jeho fotečku.
5janulka - 16. 10. 2013 17:11
Kočičky
mám ráda od dětství.Nedovedu si život bez nich představit.
6Inka - 16. 10. 2013 18:24
Ahoj Janulko
Mám ráda všechna zvířata, ale už máme jen psa.Dcera má kocoura a kočku. Kočička Šmoulinka přišla vloni o přední nohu.Při bouřce se dostala do nebezpečí/možná pod vlak, jak hřmělo, nerozlišila hukot/ a přišla domů až za tři dny, všichni jí hledali marně. Byla zbídačená, packu krvavou a zadek tahala po zemi.Ani veterinář nevěřil, že se z toho dostane.Ale dobře se amputace hojila, zadní nohy neochrnuly a Šmoulinka má v rodině privilegia.Spí v domě /Šimon jen při velkých mrazech/.Už ani není plachá, zase je důvěřivá a mazlivá.Kočkám dospělým nestačí, ale hraje si s cizími koťaty a je spokojená.Je to na ní vidět?
7janulka - 16. 10. 2013 19:16
6: Smutný
je to smutný příběh.
8alava - 27. 8. 2023 21:12
Hledala jsem, až jsem našla
rubriku mazlíků KOČIČÍCH, neb ze mne je po dlouhé době, co jsem se rozloučila s kokřicí Ditunkou, najednou nečekaně milovnice koček, jmenovitě černobílého kocourka. Pojmenovala jsem si ho podle černého flíčku na zádičkách Flíček, ale nějak se to neujalo, neb do roka z něj byl spíš kočičí chuligán a tulák a ponocný (už párkrát i spal venku, přišel až nad ránem). No, on je totiž i syna (když je doma), ale když syn musí odjet na služebku, tak jsem dobrá já, hlavně na to šmajchlování. Protože peníze za všechen kočičí přepych a žrádýlko a veter. péči do kocourka vráží jeho páníček. Náš kocourek má také pohnutý příběh - byl nalezen ještě se dvěma sourozenci ve škatuli v pankejtu asi jako týdenní koťátka a paní nálezkyně je vypiplala s pomocí synovy dcery (jsou kolegyně) . No a tohle koťátko měla dostat vnučka Aninka, ale dálk. studuje VŠ při zaměstn. a teď se chystá daleko do světa na něj. výměnný pobyt, tak šel kotíček i s nejnutnější výbavičkou rovnou k nám do služby. Je to velké povyražení a hlavně láska ♥ !
dsc09803.jpgdsc09950.jpg
9Jana P - 28. 8. 2023 17:05
I na tohle téma našich šplechtů zaberu
Jsem totiž také kočičí. V batolecím věku jsem vyrůstala s babiččiným kotětem Mindou a prý jsme si moc vyhráli. V dospělosti jsem měla možnost žít s kočkami jen coby jejich dovolenkový hlídač na chalupě. Nezapomenutelný pro mne zůstal dceřin zimní nalezenec Bořeček, zlatý jak barvou tak povahou, nejen mazel, ale i parťák do rozhovoru, když jsem mu vyčinila, kde se týden toulal, "vymlouval" se docela srdcervoucně. Nezapomenutelná scénka byla na terásce chalupy, kde se manžel uložil k poobědové siestě, Bořeček odhadl volné místo na jeho polštářku a z druhé strany hlavičkou přilehl a chrupali oba, škoda, že jsem neudělala foto. Bohužel, kocourek odešel dceři nějak tragicky a jeho následnice, černá Poldinka, je mrška nesnášenlivá a útočná, leckdy i ke svým páníčkům. Nedávno jsem si ji "užila" při jejich čtrnáctidenní dovolené u sebe doma v paneláku a myslím, že jsme se těšily na návrat ke starým pořádkům obě, je to kočka venkovní a u mne jí ani výhled z lodžie ke spokojenosti nestačil.
p1010004.jpg
10alava - 28. 8. 2023 21:54
Odpověď na kočičí téma potěšila,
Jano. Náš mazlík taky umí náramně "vyhoudat". Třeba dnes - celý den lije, už přišel párkrát vymáchaný, tak jsem mu večer domlouvala, že už NE. No, za rámeček jsem si ten kočičí brek nedala. Ale už chrní v mém křesle. Dobrou noc.
dsc09800.jpg
11Jana P - 29. 8. 2023 17:34
Ještě k tomu kočičímu tématu
Ten tvůj kocourek, Alenko, je "na sežrání", vzpomínám, že hodně podobně vypadala babiččina Minda. Buď ráda, že přichází z toulek jen vymáchaný ve vodě, mně se Bořeček asi ve vedlejším areálu, kde parkovaly tiráky, zmazal dehtem, ale musím ho pochválit, že byl při mé očistné akci dost trpělivý.
12alava - 29. 8. 2023 22:14
Ano, ano, milá Jano,
můj kocourek je opravdu na sežrání, zvláště když spinká. Je to mazel k pohledání a má mě "na háku". Dnes jsem náhodou v TV chytla pořad o kočičkách, bylo to moc zajímavé.
20230725_155839.jpg
13Růžena - 5. 9. 2023 08:02
kočky
Kočky jsou nádherní mazlíčci a tak jako pejsci jsou součástí našeho života . Pár kočiček jsem za svúj život měla možnost nejenom vychovat ,ale bohužel i pohřbít . Každá kočička která s námi bydlela na vlakovém nádraží bohužel časem skončila přejetá vlakem . Nevím co je na ty koleje tak lákalo , proto jsem kočky nahradila pejskem .Tuhle kočku co vidíte na fotce tu jsem měla nejraději to byl mazel.
d7be422c73_48601212_v1_201401231407068.jpg262607_203198799726370_2476252_n.jpg
14alava - 6. 9. 2023 20:35
Kočička
moc krásná, chlupatá, asi kříženec vzácnějšího plemena. V tom se moc nevyznám. No, jak já se zkraje o svého kotíka bála, když se přestal venku všeho bát a začal se toulat- nejdříve po zahradě, lézt na stromy, na střechu a pak se ztrácel i někam do sousedství a občas není v noci doma. Ale vrací se a taky je to velký mazel . Já jsem jenom pozdě zjistila, o co jsem se ochuzovala, když jsem po Ditušce už žádné zvířátko nechtěla.

60k.cz | Nezávislý, přátelský a svobodný web | Šedesátka, oáza klidu pro seniory | 2013 - 2024