55 let od svatby

15 srpen to byl muj vysněný svatební den tolik let uplynulo a já se stále vidím v bílém se střevíčky pro které jsem si doplavala, jak ke mě přichází má láska a jeho chvějící ruce mi podávají svatební kytici vidím ho jak klečí před mými rodiči  a čeká na požehnání. Jak v kostele říká chvějícím se hlasem ano a navléká mi zlatý prsten. Hostina ,dary, a také na to jak po oslavě už nebylo volné žádné auto které by nás odvezlo domů ,a já ve svatebních šatech se závojem v ruce a manželem po boku ,kráčím pěšky do domu rodičů kde ani nebylo možné mít nějakou svatební noc páč byl plný barák lidí. Ono vlastně ani nebyla potřeba tu jsme si vynahradili předem a pak spoustu dalších roků jsme se milovali,život va samotě na mlýně byla pohádka a taky hodně práce plno polnosti, velké hospodářství kde snad bylo všechno zvířectvo od slepic až po býky kozy krávy atd a v rybníce plno ryb. Nejenom v rybníce ale dřív byly pstruzi a raci v potoku kde jsme s dětmi trávili spoustu času.Pár kroků od lesa který byl plný hub, borůvek a malin to byla naše zábava v zimě zas krmení lesních obyvatel ,co sena jsme se nanosili do krmelců brodít se sněhem, tak čas ubíhal v klidu v náruči přírody nebylo nám potřeba někam jezdit na výlety nebo dovolené vše bylo kolem nás. Kvůli praci a škole jsme se přestěhovali ale každý výkend jsme zas trávili prací na mlýně ,seno, pšenice obdělání polí to vše jsme s pomocí manželových rodičů zvládaly často se to dětem nelíbilo když místo svých koníčků museli k mlátičce nebo sbírat brambory. A tak ten život ubíhal mílovými kroky, ne všechny dny byli pohádkové ,tak jak asi v každém manželství. To toho mého vstoupila rakovina v 48 letech a nevím jestli tohle byl spouštěč kdy do mého manželství vstoupil zabiják jménem alkohol . Manžel nikdy nepil a najednou se jeho chování úplně změnilo, nacházela jsem poschovávané lahve ve dřevě ruzně po zahradě a to bylo zlé Věděl že dělá špatnou věc ale byl na měm tolik zavislý že nepomohlo ani opakované protialkoholní léčení, Vždy bylo několik měsíců  krásné manželství a pak vždy do toho spadl znova. Nejhorší na tom bylo že jeho dřív milá slova plná lásky se měnila v nadávky o kterých na druhý den nic nevěděl omlouval se ale jeho dny bez alkoholu se hodně skracovaly. Uvědomila jsem si že nejenom že bojuju s e svou nemocí ale že žiju s alkoholikem. Pláč výhružky rozvodem ,nic nepomohlo .Zemřel když mu bylo 68 .A já dnes vzpomínám jen na ty hezké chvíle ty převažovaly ,ale vždy jsem si říkala že mu neodpustím jednu věc, tu že kdyby nepil mohl tady se mnou být. Je hrozné vidět člověka jak ho alkohol zabíjí a nemůct mu pomoci .Možná bych dnes mohla napsat to co jsem mu nikdy neřekla..ODPOUŠTÍM TI.