Bezdomovec

(autor: zorka, dne: 25.9.2013 12:49)

povídka, která se stala

V městečku žila svérázná figurka. Byl to bezdomovec, v té době jediný. Na svou dráhu se připravoval dlouho. Už za totality odmítal pracovat. A tak si občas musel jít odpočinout do chládku. Nový režim přivítal s nadšením. Už mu nepřikazoval pracovat a pít mohl, co hrdlo ráčilo. Peníze si na pití vyžebrával a občas mu dal někdo najíst. Ale pozor, pokud to nebyl teplý a masitý pokrm, ale třeba chleba se škvarky, tak to zahazoval za dalším rohem. Byt měl v 6 km vzdálené obci, ale pocházel z městečka, kde měl rodiče a sestru. Ti se ovšem k němu nechtěli znát. Pokud vůbec někdy navštívil svůj byt, šel pěšky. Ostatně co tam. Nábytek už dávno nebyl, elektřina nešla a voda taky ne. Nájem neplatil, ale přesto mu obec byt nechávala.
Pil jak duha. Když šel městečkem, psi se mohli uštěkat, protože páchl nejen alkoholem. Naposledy se umyl za totality ve vězení. Ne nadarmo mu lidé začali přezdívat „smraďoch“. Alkohol se ale začal podepisovat na jeho zdravotním stavu. Břicho a nohy plné vody. Protože ale v městečku žije „milosdný samaritán“, naložil Smraďocha a odvezl do nemocnice. Tam ho dali dohromady a vystrčili ven, protože neměl ani pojištění. A tak mu Samaritán zařídil invalidní důchod a občanský průkaz. Nemoci se ale hromadily. Když přišel Silvestr, byl to důvod napít se ještě více. Byl tehdy velký mráz a tak se Smraďoch rozhodl vydat těch 6 km do domova. Nedošel daleko. Ráno ho našli za cedulí, oznamující konec obce. Zavolali lékařskou pohotovost, byl přece svátek, obvoďák seděl doma u novoročního oběda. Doktor se podíval na ztuhlé tělo a vystavil úmrtní list. Městečko ho oplakalo. Třetí den po události stál Smraďoch na náměstí. Když se na patologii probral z alkoholového opojení a zjistil, že sem ještě nepatří, rozhodl se odejít. Dveře byly ale zavřené, tak je rozmlátil a bez rozloučení odešel. Nemocnice i pohřební ústav ale chtěly zaplatit utrpěnou škodu. Smraďoch se nedal a začal vyhrožovat zveřejněním na Nově. Tak daly pokoj. Náš dobrý Samaritán zařídil léčebnu pro dlouhodobě nemocné. Tam se pít nesmělo a to Smraďocha zabilo úplně. Když umřel, nebylo mu ani padesát. let.

Komentáře

Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel

Přihlásit se / registrovat

1Zoja - 25. 9. 2013 13:21

Bezdomovec

Dobrý příběh. Všichni máme okolo sebe postavičky, o kterých se dá zajímavě psát. Jen málokdo to ale umí.

2penzista - 1. 7. 2023 13:52

Bezdomovec

Někdo podobný byl i i nás. Byl to můj spolužák, že by byl vyloženě hloupý, to ne, ale doma mu moc nepomohli. Vyučil se zedníkem, ale prakticky nikdy nepracoval, obcházel hospody a vždy se někdo našel, kdo mu to pivo zaplatil. Jenže v té době musel každý pracovat a tak ho zavřeli jako příživníka a to bylo na půl roku. Tam pracovat musel a něco si i vydělal. Když ho propustili, tak měl na obživu vyděláno, ale platilo to jen na ti měsíce, pak byl opět příživník a než ho odsoudili a zavřeli, tak uběhly tři měsíce. Tak to provozoval řadu let, na zimu šel do basy a na jaře opět ven. Až přišla po roce 89 amnestie a propustili ho "neplánovaně". Když sem ho potkal, říkám mu "tak si na svobodě, dostal si milost" a on na to, co budu teď dělat, nikdy sem nekrad, nikomu neublížil, já byl jen příživník a za to mě nezavřou, kdo se o to Havla prosil.