Pohádka

Pročítám náš společný román Kozojedy abych byla v obraze a mohla ho dokončit ,čekám že se někdo přidá a znovu mě zaujala pohádka jestli se nazvat pohádkou dá, kterou napsal tehdy Jarda jako asi druhou kapitolu nekonečného románu. Opravdu se toho zhostil bravurně a já ji sem vkládám jako vzpomínku na úžasného člověka s kterým jsme  na první šedesátce a pak na 60K zažili spoustu srandy.

O Honzovi

Bylo, nebylo... V království krále Miroslava se jako blesk roznesla zpráva, že se nedaleko ve skalách usídlila devítihlavá saň. Král byl z toho mrzutý. Počítal, kolik jej bude asi stát likvidace saně. Princeznou to nezaplatí, je to průměrná rozmazlená slepice a uvalit další daň na královské poddané, vydírané už teď do posledních zbytků královskými úředníky, nedávalo jistotu na zvýšení příjmů královské pokladny. Co naplat, nezbývá, než použít dávno otřepanou fintu a nechat rozhlásit, že ten, kdo království zbaví saně, bude odměněn dle dohody. Buď v naturáliích, vítěz nad drakem obdrží za manželku královskou dceru a stane se královým příbuzným, nebo převezme královské dluhopisy s dohodnutými termíny splatnosti. Tahle zpráva se jednoho dne dostala do mlýna, kde žili a hospodařili Honza s mámou. Honza byl líný, jenom se válel na peci a mlynářka s ním měla jen potíže. Často říkala: „Kdybys aspoň někdy slez z pece a šel chytat třeba užovky a ptáky, já už tady třeba dlouho tahat sama pytle s moukou nebudu, kdyby ses aspoň o něco pokusil...Ale všecko bylo marné do chvíle, kdy do mlýna dorazila královská zpráva. Mlynářka stáhla Honzu z pece, dala mu do pytlíku pět buchet a se slovy „a bez odměny se nevracej“ vystrčila ubohého Honzu ven na déšť. Co měl chudák Honza dělat, na hrad neměl daleko, tak šel. Cestou snědl všechny buchty a za hodinku se hlásil na hradě. Tam jej úředník zaregistroval, přidělil osvobozovací číslo – hradem totiž kolovala fáma, že saň chce sežrat princeznu – a zavedl jej do čeledníku mezi ostatní potencionální osvobozovatele. Honza snědl nevábně páchnoucí večeři a usnul. Nazítří se vypravil do skal, aby si obávaného protivníka prohlédl a na boj se náležitě připravil. Ale ouha! Při pohledu na to, co viděl, zjistil, že k tomu, aby se utkal se saní, nemá potřebné znalosti. Matematiku, fyziku, ani deskriptivní geometrii ve mlýně nikdy neměli. Zašel tedy za dvorním hvězdářem, ale ten neměl moc času, protože se musel zabývat nesmyslnými předpověďmi třeba toho, jaký vliv bude mít zítřejší oběd, králík na hruškách a halušky se šlehačkou na královskou stolici a podobně. Honza tedy bloudil po královské knihovně studiem odborné literatury získával znalosti. Brzy věděl, že musí zjistit, jakými plamenomety saň disponuje, jsou-li to plamenomety obranné, útočné nebo jen zastrašující. Taky bude potřebovat vědět, jaké vyvíječe dýmu saň používá a kde jsou umístěny, atd., atd. Do čtrnácti dnů měl jasno. Požádal krále, aby vyslal poselstvo do jisté továrny na letadla pro potřebné díly. Nutno říci, že poselstvo to snadné nemělo .Požadované díly nebylo možné odprodat normální cestou, takže poselstvo muselo použít nestandardních způsobů plateb na několika místech, ale nakonec se šťastně s požadovaným materiálem do země krále Miroslava vrátilo. Honza poděkoval a už jen čekal na den D, kdy budou meteorologické podmínky ve skalách příznivé natolik, aby mohl boj s drakem uskutečnit. Netrvalo dlouho a ve skalách se spustilo takové Boží dopuštění, jaké tam dlouho nikdo nepamatoval. To Honza potřeboval. Přivléct k jeskyni hromadu materiálu dalo hodně práce, ale drak spal všemi hlavami jako zabitý a vůbec necítil, když mu Honza namontoval před každý čumák dva obraceče tahu, používané k brždění přistávací rychlosti dopravních letadel. Před každou nosní díru jeden .Byl nejvyšší čas, protože oblačnost se začala protrhávat, tu a tam vykouklo sluníčko a dvořané už přiváděli před jeskyni princeznu. Nezvyklý hluk draka probudil, jenže přes obraceče tahu nic neviděl. Zlostně zasyčel a vypustil hustý dým. Jeskyně se zaplnila dýmem a nebylo vidět ani na krok. Vtom drak vypustil oheň, ale dva pořádné ocelové pláty před každým čumákem obrátily oheň proti němu. První salvou se popálil a druhou, mnohem silnější se zpanikařený drak uškvařil. Žár byl takový, že roztavil zvonec a pohádky by mohl být konec. Ale ještě není. Princezna se šťastně vrátila domů a Honza si vybral za symbolickou 1 korunu pěknou hromádku královských dluhopisů. Odměnu si ale odnášel mnohem větší, znalosti nabyté studiem odborné literatury v královské knihovně, které uplatnil po návratu domů při modernizaci mlýna. Všechno zapomněl a zbytek života pak strávil spokojeně na peci. Ale ani Miroslavovo království nepřišlo zkrátka. Vesničané ještě celé dva týdny rožnili zbytky dračího masa a vydatně zapíjeli pivem, které dal spokojený pan král vyvalit z královských sklepů v množství „co hrdlo ráčí“. Ještě dlouho pak vzpomínali obyvatelé Miroslavova království na tyto dny, kdy se měli opravdu dobře.