Dvůr Králové

V dětství jsem tam byla na jednom z mých prázdninových táborů (jezdila jsem moc ráda) a pamatuji si, jak mne pohádková přehrada okouzlila. Prochodili jsme na vycházkách široké okolí, bylo tam nádherně, přes přehradu jsme párkrát přešli do osady Podháj, kde byla hospoda s orchestrionem a my jsme při jeho produkci řádili jak pominutí. Nostalgické vzpomínky mne také přivedly asi před deseti lety k vlakovému výletu a coby "pachatel jsem se vrátila na místo činu". Nad přehradou jsem se dala do řeči s nějakou rodinkou chatařů, kteří si vzpomněli, že u jedné vilky tu bývala podkova stanů a dětský tábor. Ach jo, ty vzpomínky.

by se mi též líbil. Přehradu sice znám, ale nebyla jsem tam. Ve Dvoře Králové několikrát, v ZOO a na letišti, ale o výstavě minerálů jsem jen četla. Vyfotila jsi krásné ametysty. Také mám docela velkou sbírku, ale už pomalinku začínám rozdávat zájemcům z řad vnoučat.

Já taky trochu utrácela, bylo u toho napsané, že je to ametist. Jestli je to pravda nevím. Taky to bude nejspíš umělý kámen, ale to nevadí, líbilo se mi to.

Ať už tyhle ceněné, jako různé ty ametysty, křišťály, acháty apod., ale i ty obyčejnější, krásně zbarvené vápence-mramory a jiné žíhané kamínky. Můj batoh byl i při mých cestách vždycky jimi zatížený, nějaké to kilo mám i v obýváku doma na ošatce, je mi milé to podívání. Chtěla jsem se jim víc věnovat, kdysi jsem si koupila při svém důchodcovském brigádničení v knižním velkoobchodě naučnou publikaci, ale nějak není čas na hlubší studium. Pořád tedy nevím, jestli průsvitný zelený oblázek, vylovený kdysi z Jizery, je krystal nebo jen omletý kus skla. Moc mám ráda také kusy růžového vápence z lomu krkonošského Lánova.

Ono nevadí jestli ho umíš pojmenovat. Důležité je jestli ti dělá radost. A to asi dělá.