Esperanto

Že je esperanto mezinárodní jazyk asi víte. Asi toho o něm víte i víc, nebo si to najdete na Wikipedii, kde je o něm obsáhlé povídání. Někdo jej zavrhuje, často znalci dalších jazyků mimo své mateřštiny.  Zadupávaly jej i totalitní režimy.  V dobách komunistických sice zakázán přímo nebyl, ale musel být pěstován pouze jako zájmový kroužek při osvětových besedách. Jazyk je to natolik rozvinutý, že dokázal přeložit i Karla Čapka. Vychází z různých jazyků a ten, kdo umí esperanto, snadno se učí i ostatní cizí jazyky. Dokonce tu najdete naše „ne“ a „knedlík“. Jednoduchá gramatika, stačí se naučit slovíčka a do třech měsíců mluvíte.
Moje maminka s ním začala v pozdnějším věku, proto neuměla dokonale, ale přesto jí to umožnilo návštěvy svých kolegů v různých zemích, kam se dostala na jejich pozvání. I k nám přicestovali lidé z Holandska, Švédska, Bulharska. A dnes, se vznikem Evropské unie, se opět o něm začíná mluvit. Přestavte si, že by tam všechna jednání byla v jednom jazyce. To se nelíbí Angličanům, kteří by chtěli, aby tím mezinárodním jazykem byla jen angličtina. Moc spravedlivé vůči ostatním zemím to není. Zkrátka esperanto namísto latiny, jenže jednodušší.
Taky jsem se začala učit, ale pak nějakým řízením osudu kroužek zanikl a já skončila. Jen v hlavě mi uvízlo pár slovíček. A teď jsem objevila na internetu zdarma kurz. http://cs.lernu.net/

Sice se mi líbí, ale slovíčka mi už dnes do hlavy nejdou. Škoda, že jsem s tím před třiceti lety praštila.