Jen tak poplkat

Nemám zrovna nejlepší časy, přesvědčování sama sebe, že vlastně nemám bídu, nějaká ta zábava se taky najde, rodina celkem prosperuje a vnuci se vydařili - většinou nepomáhá. Pocit samoty i v manželství, drobných i větších neduhů a hlavně podivně nepřátelského ohrožujícího světa kolem převládá. A tak třeba dneska zase pomůže náladu vyladit hudba v televizi. Nejdřív vzpomínková ABBA, potom aspoň část koncertu orchestru Andree Rieu. Nasávám tam tu rozjařenost a pocity štěstí obecenstva, je to ohromné antidepresivum. Teď už ale pospíchám na další díl jediného seriálu, který mne zaujal - Záchranáři z hor. Je to sice dost německy ujeté a jalové, určené hlavně pro nás, ženské s kapesníky, ale ty partie Alp ve mně vyvolávají krásné vzpomínky na časy, kdy jsem se tu toulala.

i já se často vracím do vzpomínek a dumám , ono to ke stáří patří a tak se snažím to dumání nahrazovat hlavně prací na zahrádce, ,často trávím čas u televize .Ono ve dne to jde ,ale přijde večer čas spánku a to se začínají honit mozky jak často říkám tomu dumání.Hodně tomu napomáhá ta nejistota jak píšeš ,toho co se děje ve světě ,ale i u nás v ČR.

předevčírem, v dešti pod deštníkem, jsem se upřímně zasmála chudákovi kavce, která poskakovala v trávníku a hledala něco k snídani. Hodila po mně vyčítavé očko. Lidi, tak rozcuchané stvoření jsem ještě neviděla, co ten déšť z ní udělal bylo opravdu komické. Vzpomněla jsem si na Suchého básničku, jak šel deštivou ulicí a potkal zmoklou slepici a jak pohled dlouhý plný touhy na ten jeho deštník vyslala... Ten déšť hodně pomohl naší sídlištní zeleni, městští zahradníci jsou snaživí a Kladno se hezky zelená a kvete.

i mně často spánek odhání. Tady taky konečně trochu zapršelo, ale bouřka se nám zatím vyhnula. Tráva a plevel vylítly a zvetilo se pár namrzlých keřů, začaly znovu obrážet.

tak přijmi, byť opožděně, taky mou gratulaci s přáním zdraví a životní pohody. Dík Tobě i Růžence za milosrdné přijetí těch mých sebraných spisů z cestovního deníčku. Jinak si deník nepíšu (není zrovna o čem), ale i detaily pocitů na cestách mi potom připomínají ty chvíle spíš než opsaná historická data z bedekrů, i třeba to horko a déšť a ráda si zápisky čtu a vzpomínám. Odjakživa jsem byla psavec, už na škole jsem měla se slohy úspěch, jedině mou písemnou maturitní práci četla profesorka češtiny třídě jako vzor. Snila jsem o žurnalistice, ale věděla jsem, že by mi v ní moc vadila moje celoživotní obava projevovat se na veřejnosti. Omlouvám se, že nepřikládám obrázky, ale mám jen ty staré papírové fotky a s jejich přenosem do počítače mám ještě pořád potíže.

Jinak, já jsem byla taky psavec, ale už jsem asi za celý život ze všeho "vypsaná" a nyní mne zdraví značně omezuje v cestování, tak ani nové zážitky nemám. Jsem moc ráda, že náš admin obnovil "káčko" a objevily se znovu moje příspěvky a fotky. Něco málo mám na íčku, ale nejvíc mých článků a fotek odešlo bez náhrady "do stoupy" z prvotního šedesátkového webu. A já si články nikdy nezálohovala. Skenování papírových fotek jsem uměla, ale můj přístroj HP (skener, kopírka, tiskárna v jednom) nebyl často kompatibilní s počítač. programem, na kterém jsem pracovala a teď mám zase nové vybavení a ještě jsem to ani nezkoušela. V krajním případě tu starou fotku ofotím mobilem. Jinak ty pocity si také ráda osvěžím, když si přečtu svoje povídání o výletu, nebo dovolené tady na webu.

Smutně koukám, ale musím konstatovat, že poplkat si chodí stále jenom pár lidiček a i ti, co dříve přispívali, už nechodí. Je to škoda. Přeji vám všem hodně zdraví a pěkný letní čas.