KDYBYCH MOHLA ŽÍT ZNOVU

RŮŽENKO
Tohle bychom asi udělaly všechny. Já určitě. Honila jsem se dokud bych nepadla. O děti se starala až moc. Je pravda, že mi to v dobrém vrací, ale mohli mít víc prostoru a já víc času.Takhle by se dalo pokračovat do nekonečna, a tak hezký letní den a trochu modře čekanky.

Růženko, Alenko moc vám to sluší. Projela jsem fotka a jukli jste na mně.

Je to tak, cas uz zpet nikdy nevezmeme. Ale je tezke kazdou minutu myslet na to, ze zrovna tato kazda jedna minuta uz se nikdy opakovat nebude.
Ja bych si prala trochu zpomalit a uzivat si ty kazde jedny minuty kazdy den. Je to tak tezke..
chtela bych vic casu travit s holkama, vic se jim venovat, vic jezdit na vylety, vic casu mit jen pro sebe, vic pro nas s Petou, vic navstevoat vsechny v rodine.. vic.. vic.. ale cim vic chci, tim vic mam pocit ze mi prave kazdy okamžik proteka mezi prsty.
Mam te moc rada, babi.
Chtela bych byt v necem vice jako ty.

Slovo "kdybych" by mělo být vymazáno ze slovníku. Je to vracení se k chybám a omylům, kterých udělá snad každý za život dost a pak jich lituje. Špatná rozhodnutí se nám pak vracejí do konce života a nejsou vratitelná. Věřícím pomáha(á/la) církev utěšením a rozhřešením. V dnešní moderní době u nás chodí lidé za psychology a psychiatry, kteří vám pomáhají a "studují" vás jako pacienty, jen v rámci své pracovní náplně. Něco mimo:, slyšel jsem od doktora i několik zdravotních sester, že vysoké procento umírajících, v posledních chvílích svého života prosí boha o odpuštění. Byli mezi nimi i vysoce postavené osoby v minulém režimu, u kterých byl ateismu povinnost.

za" moc vám to sluší" :-)) .Bodejť by ne, ta fotka je hrozně stará a my jsme tam ještě mladé :-)) !

Také já si (většinou ale, když třeba nemohu spát) představuji, jak by můj život vypadal, kdyby... Vím, že je to zbytečné, těch skoro už osmdesát let nevrátím a nezměním, ale stejně červík neposeda ve mně hlodá. Marně ho zaháním těmi pár klady, které mi osud dopřál a už si přeju jediné - klidný nedramatický závěr života. Hlavně ne demenci, ke které bych mohla "dík" genům po matce dospět nebo nesoběstačnost, ale to určitě je přání nás všech. Zdá se mi, že teď víc než kdy jindy každý usiluje o dlouhověkost, ale málokdo se jí dožívá v plné síle. Je divné, když v médiích lkají nad smrtí známých skoro stoletých osobností, které už držely pohromadě jen s pomocí doktorů, nějak mi tu chybí to umění odejít. Podle mých zkušeností začíná být kritická sedmdesátka, kdy ve zdravotním stavu začíná přituhovat a u mne bych klidně oželela léta po pětasedmdesátce, vzhledem k mým vlastním potížím při manželově onemocnění. Nechodím k lékaři, žádné prášky (kromě občas spacích) neberu. Můj stav se zřejmě horší, ale zase ne tak citelně, tlak mi z výšin dvoustovky teď skočil do nějakého podtlaku, motám se občas, kolena bolí, ale to už bolela i kdysi. Dnes jsem s dost velkým sebezapřením vyluxovala manželův pokoj a považuju tím moje aktivity tam za ukončené (hřebíčky, matičky v koberci, někde snad i třicetiletý látkový prach). S dalšími úklidy to rozhodně nebudu přehánět, zkusím si vymyslet pro trávení času něco příjemnějšího, uvidím. Myslím, že jste ještě proti mně mláďata (soudím také podle občasných fotek), máte své zahrádky, pejsky, vaření, časté rodinné akce, asi žijete jinak než já. Jsem tu ale ráda mezi vámi a každý den se na ten náš webík těším. Tak ať je i tohle léto pochváleno a žijte blaze. Ahoj

Jano dobře jsi to napsala. Já tak nějak neuvažuju co by bylo,kdyby. Ale přeji si dožít v klidu bez závislosti na druhých a umřít v tichosti a rychle. Že ti mně bolí tu mně píchá s tím jsem se naučila žít, to ke stáří patří. Jsem nervozní když se mi snaží děti všemožně pomáhat. Vždycky na mně všechno leželo a teď už musím přiznat, že to tak nějak nezvládám a jsem s toho dost na nervy. Lepší to nebude a tak se s tím snažím srovnat. Čím dál mi víc vypadávají slova a nemůžu si vzpomenout na jména lidí které znám. Stáří je stáří, tak proč přemýšlet co by kdyby. Berte všichni život tak jak jde a s tím co nám dává.

Jo a ta čekanka je, Růžo, moc hezoučká !

U nás na sídlišti se také dá jednotlivá čekanka občas zahlédnout, je moc hezká. Čekám, až odkvete, jestli se na ní neobjeví malé kulaté placičky, kterými jsme jako děti "krmily" své panenky. Nebo to byla jiná bylinka?

asi máš, Jano, na mysli plody slézu :-) To jsme jako děti jedly i samy.

tak asi jdou přidat fotky jen zde ty staré ty co mi poslala dcera do správ na FB které jsem si stahla ty tady nejdou