KECÁRNA

něco z minulosti

Růženko, nechci aby to vyznělo blbě, ale ta doba taková byla. Kdo vyčuhoval z davu, byl špatný. Takže jsme socialisticky pracovali a poté se socialisticky radovali, jak nám např. přikazovaly stanovy BSP. A zrovna tak umělci - kdo nezpíval píseň toho, čí chleba jedl - ten si nezazpíval vůbec. Přesto jsme v té době docela šťastně žili. Že banány a mandarinky byly jen před Vánoci, mi žádná trauma nezpůsobovalo, dětem jsem dávala jablka, hrušky, švestky a lesní plody a v zimě kompoty, sirupy a marmelády z toho všeho, jak jsem to jako vzorná hospodyňka zpracovávala. Každopádně byl život rozhodně jednodušší, bez stresů. Byla pracovní jistota, cestovat po republice a Evropě se dalo za pár korun, moře jsem k životu nepotřebovala. Zařízení bytu se dalo pořídit z novomanželské půjčky 30 000 a protože jsem měla tři děti, tak jsem vlastně splatila jen 20 000 + pár korun úroků. Jesle a školky stály pár korun, školství včetně universit a zdravotnictví bylo zadara, zrovna tak jak volnočasové aktivity dětí. Kradlo se i tenkrát - s každým kulturním domem či prodejnou Jednoty se postavilo i pár rodinných domků pro tehdejší politiky, protože mám dojem, že své funkce vykonávali zdarma a dostávali jen náhrady za cestovné a podobně/ale 100% jistá si v tomto nejsem, třeba se nějaký bývalý politik ozve a osvětlí/ Bezdomovců se v každém městě dalo spočítat na prstech a byli to jen lidské trosky, nepřizpůsobiví žít normálně ve společnosti. Nebyl každý druhý mladý člověk uživatelem drog. Zab mě, ale já byla v té době šťastná, s hrdostí jsem nacvičovala na spartakiádu, jezdila jako vedoucí s dětmi na tábory /moje BSP za mne pracovala/ a se svým dívčím oddílem na výlety nejen po severní Moravě, ale i do Prahy či na Slovensko. Za třípokojový byt jsem platila nájem a inkaso cca 400, což byla pětina mého platu - dnes mám důchod 9000 a přesně tolik platím za bydlení. V potravinách a nejen tam, jsme kupovali kvalitní výrobky českých firem a ještě byly pro labužníky a fajnšmekry prodejny Eso. Trochu jsme pokulhávali v domácí elektronice, ale ta se zase dala koupit za bony v Tuzexu a ty se při troše štěstí daly sehnat. Vzpomínám na tu dobu velice ráda a jestli se vrátím k původnímu příspěvku o našich umělcích - tenkrát se písničky daly aspoň poslouchat. Měly děj, líbivou melodii, nehemžilo se to tam sprostými výrazy a bulvár nám nepředhazoval zpěvákovo či hercovo soukromí. Kultura byla dostupná finančně, předplatné na deset divadelních představení stálo 200 a kupovala jsem si ho každý rok.

i mě schází doba o které píšeš přesně tak to bylo a žilo se dobře jenže vrátit se to nedá nebo dá ?

Ne každému se žilo tak lehce. Já něco vím o politické šikaně. Stačilo, že rodiče nebyli dělníci a na vysokou jsem se mohla dostat až na dálkové studium. Stačilo, že můj spolužák měl otce vesnickým kovářem (!) a už byl kapitalista a hoch ani nedostal ve škole přihlášku ke studiu.Ty byly číslované a hned tak se k ní nikdo nedostal. O politických provokacích a následných represích taky něco vím. To byla léta padesátá. Léta osmdesátá byla mírnější. Přítele mé kamarádky někdo udal, že říkal v hospodě politické anekdoty a dostal jen půl roku natvrdo. Bylo fajn, že nebyli bezdomovci a žebráci, byli pěkně zašití za katrem. Banány šly nahradit hruškami, pokud dítě zrovna neřvalo, že po dvou hodinách fronty se na něj ty banány nedostaly. Ale mně se těžko nahrazoval toaletní papír, zubní kartáček či pasta, guma do kalhot a bylo toho více, co pořád nebylo. A cestovat? Jen do Bulharska či SSSR. Můj pokus podívat se do Anglie byl vyčerpávající, co jsem musela mít na to schválení! A stejně mne nepustili. Holt jsem nepatřila k těm vyvoleným. Takže nežehrejme ani na minulost, ani na přítomnost. pořád může být hůře - viz dění ve světě.

Podívejte se dobře do tváří umělců, které ukazují. Zdá se, že mají trochu vyděšené oči. Byl to skvělý podraz. Mysleli si, že tam budou poslouchat nějaké politické žvásty, na které jsme tu byli zvyklí. Ale nakonec jim dali podepsat prezenční listinu, kterou vydávali za vyjádření nesouhlasu s Chartou 77. Chudáka Jana Wericha to zcela zlomilo. Bylo moc fajn, že nikdo nesouhlasil s Chartou, jenomže ji nikdo nečetl. Jak mohu nesouhlasit s něčím, co vůbe neznám?

To máš pravdu Zorko tak jak jsem si přečetla na Novinkách.cz a docela mi to nahání hrůzu.
Pocit bezpečí je iluze, v podstatě už jsme ve válce, varovali čeští odborníci. Nezavírejme oči před aktuálními hrozbami a přijměme skutečnost, že se společnost zmítá v problémech, ne-li na prahu války. Takový byl vzkaz bezpečnostních a armádních expertů, kteří se v úterý sešli v Poslanecké sněmovně na konferenci Bezpečnost budoucnosti.

Právějsem to na Novinkách četla. Situace je stejná jako před 2. světovou. Čeho se máme bát víc? A to tu ještě neřádí islámisti. Naše evropská společnost se řítí do propasti. Byl už moc dlouho mír. Až se Bůh naštve, vezme bič a vymlátí to tady i s celou zeměkoulí.

já být jím, tak se spravedlivě naštvu už s prvním zabitým dítětem (a že už jich bylo!). Neměli bychom ten trest nechávat jen na něm. Co ale dělat?

...a není to opravdu povzbudivé čtení. Ale je to tak. A nejde strkat hlavu do písku. Při dnešním globalismu jsou ta místa, kde se vraždí - co by kamenem dohodil.

Tak to ji a všechny,co jsou s ní,fakt lituji.Sice existuje už i nějaké pojištění na počasí,ale dovolená je v háji a je to obrovská škoda.Ale kdo ví...Říká se,že všechno špatné je k něčemu dobré....

Někomu bylo líp,někomu bylo hůř.Vzpomínám si,jak jsem marně denně chodila škemrat o dětskou krupičku pro malinkou dcerku.Nakonec mi ji prodavačka dala pod pult,aby ji Poláci nevykoupili dřív,než zase přijdu.Na vysokou školu mi neposlali ani přihlášku.Když měli všichni po přijímačkách,bylo mi na můj dotaz odpovězeno,že zapadla pomylem pod stůl a pak už na poslání bylo pozdě.Když jsem později jako uč.v MŠ u jakýchsi stupidních politických pohovorů prohlásila,že si dobře pamatuji,jak byli lidi smutní,když museli dát do JZD dobytek,tak mi bylo vytčeno,že asi pocházím z kulacké rodiny.Ale je fakt,byla jiná doba,,,,každé desetiletí má nějakou jinou zvláštnost. Když jsem chtěla jet v 70.roce kamarádce do Polska na svatbu,musela jsem mít jednak její pozvání řádně orazítkované jejich úřady a pak jít na ONV podepsat papír,že tam nezůstanu.(Smála jsem se jim do obličeje,protože projít u nás Odru do Polska někde i suchou nohou nebyl problém...

Pročítám vaše poslední příspěvky a je mi z nich smutno.Doba před devadesátým rokem měla něco do sebe. Lidé se k sobě, aspoň navenek chovali slušněji. Děti měli úctu ke starším, až na pár jedinců. V kriminále odsouzení museli pracovat, aby si na sebe vydělali a státu odvedli co jeho jest. Pro děti a na důchody bylo ve státní kase vždy dost peněz.Děti i dospělí mohli sportovat zdarma maximálně za symbolický poplatek. Byly stavěný arealy zdraví přírodě v akci Z, kam si mohl zajít každý kdo měl chuť zacvičit.Dnes může sportovat jen pár vyvolených, protože ostatní na to nemají. Vím co sportování dětí stojí mladé peněz každoročně. Je pravdou, že nebyly některé věci v každé části země, ale lidé si dovedli poradit. Hospodaření se státními penězi bylo dobré. Jak jinak by mohly vlády po revoluci přebírat pokladnu se 14 miliardovým schodkem, ale pohledávky, které jsme měli u jiných států dělaly 27 miliard, takže ve výčtu byla republika 13 miliard v plusu. Na důchody bylo v pokladně uloženo na čtyřicet let dopředu. Je namístě se zeptat kde ty peníze jsou?
Takhle to vypadá, že pěji ódu na dobu minulou, ale není to tak. Nechtěla bych dobu vrátit, protože i tam byly věci se kterými jsem nesouhlasila a nelíbilo se mi to, ale proč odsuzovat něco jako celek, když se nám všem žilo v podstatě dobře. Proč se nenechaly ty dobré věci které byly a ty špatné nenapravily. Potom by ta revoluce měla smysl. Takhle se má dobře jen pár jedinců, kteří se chopily příležitosti si nahrabat (poctivá práce se jim zdála moc namáhavá) a ostatní na to doplácíme a budeme doplácet pokud se s tím nezačne něco dělat, do té doby je každá debata na toto téma zbytečná.

Lidé zlatí rozmnožily se nám heckři. Jsou jako kobylky Sarančata. Čím víc se vyhazují, tím víc jich přibývá. Dnes jsem se rozhodla napsat Mílovi. Vím, že Ala už mu psala , tak uvidím zda sem koukne, jinak mu budu muset napsat jinam.
Zjistila jsem, že lidé kteří se nestydí za své jméno a zaregistrují se pod nim, se ztratí v těch všech nesmyslech.
Poslední registrovanou je žena s hezkým českým jménem Zdislava, i příjmení má české Kovářová. Ta tedy i když opožděně, jí mezi námi vítám a chtěla bych jí vyzvat, aby se nám trochu představila a my věděli co má ráda, o co se zajímá.Věřím, že jí všichni mezi námi srdečně vítáme.

...to tady máme, co káčko existuje, ale taky jsem si na to nezvykla a prudí mne to, jen tam dolů kouknu.

Mám vás všechny pozdravovat od Míli H. Má málo času sem zajít.

...za vyřízení, bez komentáře.

...Zdravím za všecky a MOC děkujeme, že sis udělal čas na návštěvu káčka!! Měj se krásně a ať se Ti daří!