Letnice

no vidíš díky tobě jsem si vzpoměla že jsme na tento den jako děti ve škole vyráběli z papíru krásné holubičky jen nevím proč zrovna papírové holubičky, ale vzpomínám ,že i na zdi nad mou postýlkou byla vyřezávaná holubice. Sice jsem do náboženství chodila velmi ráda ,je to tak dávno že mi tohle uniklo. Zřejmě ta holubice má něco do činění právě s Duchem svatým.

Z náboženství si pamatuju, že bíla holubice symbolizuje čistotu ducha a tak by to mohl být symbol svatého ducha. Mohla bych pohledat, ale jsem dnes nějak líná.

asi do tě vstoupil Svatý duch ..já dnes podělala spoustu práce tedy udělala, něco jsem i podělala chvilku jsem se zdržela na zahrádce a buchta v troubě ale prý trošku dobrá i když trochu křupe.Já už si vyhledala na stránkách vše si přečetla chvilka náboženství aspoň osvěžila vzpomínky .

...tak já jsem krom dovaření nudlové kuřecí polévky a upečení dalšího křehkého koláče, tentokrát s jablky a tvarohem, nic moc nemákla. Asi jsem mimoděk světila svátek. S tím rozmazleným psíkem v péči se moc nevyspím, tak jsme spolu dali pár veršíčků navečer, abychom svěží dočkali pozdního návratu páníčků. U nás nezapršelo ani dnes a abych šla vše pozalévat.
Také jsem ráda, že nám Zorka připomněla Letnice a Svatodušní svátky. Opakování matka moudrosti.

...u nás v pláštěnce!!! A zítra na Baťův kanál. To jsem napnutá, jak teda bude :-)

...to k tomu dešti pracovalo dlouho, ale už to konečně spadlo, ale nic moc (když jsem zblbla syna a zprovoznili jsme nautilu ve studni a napustili sudy, aby bylo čím zalévat). V kožiše jsem chodit nemusela, bylo docela teplo. Teplo mi je i nyní u PC v obýváku, jelikož tu sedím ve svetru a v bundě, hahaha!
Jo a na tom kanálu - ráno ještě dobré, ale po "o" tam asi bude lejt jako z konve, koukni se na srážky-radar.

Co si vzpomínám, tak to bylo to cupování květních lístků?Košíček,šatičky, bílé punčošky a střevíce a cestička z kvítků.Včera bylo léto,nemohu bez sádry nic dělat,ortéza moc nechrání.Ostříhala jsem si do vázy pivoňky a dobře udělala.Taky mám první orchidej na pěstování.Snad ji neumučím jako tu gardenii.Vydržela rok a trochu.

...ano, to byl svátek Božího těla. Já to pamatuju od mé až bigotně katolické babičky, kde jsem bývala vystrojena do bílých šatiček po sestřenici (ona měla vždy nové)a opatřena cukrem naškrobeným bílým košíčkem. Jenom to květinové lupení nás babička s klidným svědomím pustila v předvečer opatřit si do cizích zahrad, sama květinové zahrádky nemajíc. Zřejmě to muselo být ještě v mém předškolním věku, že jsem se tam vyskytovala již v době Letnic a né až o školních prázdninách, jako později.
Orchidka je nádherná (phalenopsis, že?) Tak ať ti dělá radost dlouho, jako mně ty moje. Teď odpočívaly, ale již vyhánějí květní stvoly.

Jo Boží tělo.To jsme měli lupínky z pivoněk v košíčku,Od kostela šel průvod.Pod baldachýnem kněz hudba hrála a po obci asi ve 4 domech oltáříčky,vyzdobené květy. Ty lupínky z květů jsme rozhazovali po silnici.Při dnešním silničním provozu by to ani nešlo.Jezdí jedno auto za druhým.Ráda na ty doby vzpomínám.Jó,to byly časy,byly jsme děti.

... ano, ale co vím, tak správně mělo to lupení být bílé, nebo alespoň světlé barvy. My jsme tehdy drbali po vsi kaliny a růže stolisté a to, čemu se tady říká jasmín (správně pustoryl), to se většinou vyskytovalo u plotů zahrad.
A ještě něco - když letnice - tak by mělo být už teplo skoro jako v létě a zase máme zimu zimici, fouká přímo ledově.

U nás se nikdy nemluvilo,že musí být bílé květinkové lupínky.Pamatuji si na bílé punčocháčky,bílé střevíčky,případně bílé šatičky či svetříčky.Pak malý proutěný košíček s dlouhým uchem a v něm květy pivoněk-tmavě červených-jiné ještě asi nekvetly-aspoň na naší zahrádce ne.Šlo procesí kolem kostela a my děti při každém zastavení sypaly z košíčku lístečky.Musely jsme dávat pozor,aby množství odkvětních lístků stačilo kolem celého kostela.

Letnice jsou vlastně svatodušní svátky, ale Boží tělo je až za týden, 11 dní po svatodušních svátcích. Jsou 4 oltáře většinou venku a postupně se k nim přistupuje s krátkou pobožností. Kněz chodí pod baldachýnem a dětičky mu do cesty sypou květinové třepení. Jako holce se mi to moc líbilo.

...mne do kostela nevodili. Ale tohle jsem zažila jako patnáctiletá v r.1969 u kamarádky v Kravařích/nábožensky založená rodina a samozřejmě všechny čtyři dcery taky/ a hrdě jsem si vykračovala v průvodu v půjčených bílých šatičkách a házela lístky o stošest, aniž bych tušila proč :-)