Přemítáni

ale už si netroufám tady něco křísit. Nevím, ale mám pocit, že jsem pořád na periferii vašeho skalního kolektivu. Jak jsem psala, s vařením si mne neužijete, rukodělná také nijak zvlášť nejsem, moje zahrádka na chalupě se asi s tou vaší také nedá srovnávat. Pejskařka nejsem, i když dceři Arku občas hlídám, spíš lnu ke kočkám, ale netroufám si kvůli chalupě pořizovat nějakou do panelákového bytu. Jak jste asi poznaly, nejradši mám cestování, teď už z pochopitelných důvodů skoro jen po vlastech českých a moravských a doufala jsem, že mi dáte tip na nějaká hezká místa a budete mi třeba průvodkyněmi a někde nad kafem v cukrárně podebatíme. Nikdo nezabral ani na ódy na moje hudební oblíbence na youtube. Preferuji jen všem příjemná témata, nechci unavovat svými problémy a už vůbec ne zdravotními nebo politikou. Nepřipadám už si jako shora oslovený nováček, ale nějak se mi nedaří zapadnout do té vaší staré party. Mám tu sice dvě kamarádky v místě a několik spolužaček a bývalých kolegyň k pokecu na mailu, ale mám kolektivního ducha a říkám si - čím víc, tím líp. Takže - všechny zdravím.

...děkuji, že jste se přeci jenom dvě ozvaly. Já jsem nakukovala několik dní marně a jelikož jsem byla i mimo domov a vrátila se s nějakou scípavkou, tak jsem se nepřemohla něco sem napsat, nebo dát. Je to už dost dlouhou dobu taková prekérní situace. Na jednu stranu uháním admina, aby nám to tady čistil od přihlášených spammerů (je to marný... maj' nás rádi) a na druhou stranu ještě uhánět uživatele, aby to tu nebylo mrtvý?? Vidím to taky jako dost marný. Asi by ani ten "bič" nad námi nepomohl. To se musí zkrátka chtít, ale jeden-dva na to opravdu nestačí. Je to škoda.
Jano, ti skalní sem stejně chodí jako do baletu a ještě asi inkognito, tu "stopu" zde málokdo zanechá. Určitě bych na to reagovala, nakouknu denně pokaždé, když zapnu PC. Ale abych vypouštěla slova do větru, to už jsem taky někdy unavená, nebo nenaložená. Jelikož si s většinou staré gardy i občas napíšu na mailu, tak vím, že každému spíš přibývá starostí, nemocí a naopak elánu a chuti ubývá. Tak se radši někde "veze". Problémem tohoto webu je i to, že jednotliví uživatelé nemají svůj "profil", kde by bylo pohromadě, co zde vytvořili, jaký "vzkaz" zanechali. Máme jen svou galerii, a to zase každý nefotí. A jak jsem zjistila, někdo své galerie i smazal. Ti případní noví uživatelé nakouknou a jelikož se tu špatně orientují, tak ani nezanechají zprávu. Jano, také ta naše stará parta je rozseta po celé republice, takže je těžké něco ze dne na den společně podniknout. Ale pokud bys chtěla přijet do D. k Máchovu jezeru, budu ti v tom smyslu, jak píšeš, ráda k dispozici.

Děvčata
slibuji, že až zkultůrním tu mou kuchyň, tak zase něco vypotím a dám sem nějaké typy na výlet. Napíši něco o zajímavých místech a přidám i nějakou pověst. Ale teď honím dlažbu, obklady, linka mi přijde ve čtvrtek a zedník nastoupí za čtrnáct dní. Pak zase budu mít čas si pohrát a najít v knihách nebo na netu něco zajímavého
Jani pokud máš ráda historii, tak přijeď do Dobrušky. Je to malé město, bohaté na historii.
Alenko s tebou počítám jako vždycky, pokud to vyjde.

...ty jsi zrovna momentálně exemplární případ zaneprázdnění starostmi. Ale budeš pak spokojená. Každá nová věc, vylepšení v bytě, nám udělá radost na dlouho. Tak ať se dílo podaří. Doufám, že do dubna budeš mít hotovo a přijedeš pro změnu Ty do Doks. Počítám s Tebou. Když tak dej vědět na mail, jak to vidíš.

A mně se drží chřipka a ne a ne se jí zbavit. Všechny zdravím.

musím tě trochu povzbudit. Není to tím, že bys nezapadla do staré party. Já jsem zrovna ta nejstarší uživatelka šedesátky (a to nejen věkově), protože jsem byla druhá přihlášená v té původní první šedesátce. A taky se tady nechytám. Z části je to tím, že jsem se nějak "vypsala" a nechci se opakovat, z části i tím, že moje zájmy jsou taky někde jinde - a ani to cestování, vzhledem k mému věku, mezi ně nepatří. Já už pomalu začínám vyhlížet, jestli na internetu nezaloží někdo "Osmdesátku". Ti šedesátiletí mi připadají už jako generace přede mnou. Ale na základě tvého příspěvku asi půjdu do sebe a něco sem přece jen vložím.

na můj hec a díky i za nabídky "průvodcovských služeb". Vzpomínky na dětství mne přivedly předminulé léto na jednodenní koupání na Máchovo jezero do Doks, kde bych bývala zrovna potřebovala parťačku (moje dvě kladenské kámošky jsou "nekoupací", kdežto já kachna)a tak bych tam zrovna uvítala společnost. Také Dobrušku a okolí mám v plánu, byla jsem tam naposledy někdy na školním výletě. Jestli jste někdo z Prahy a chodíte na dopolední generálky SOČRu, potom vězte, že i tuto radost si někdy dopřávám (sama). Ráda jezdím po hradech a zámcích (málokdy ale utrácím za prohlídku, stačí exteriéry). Z Rájce jsem si asi před dvěma roky přivezla z výstavy maličkou kamélii, neodolala jsem, i když jsem věděla, že její pěstování je trochu problematické. Hezky se mi rozrostla, ale neudrží poupata, ač přesazuji, hnojím, neporadíte - švarné zahradnice?

brzké hepčí uzdravení a ať se dílo daří (nová kuchyně).

...co "zanechaly stopu". Všechny vás zdravím a Ince přeji uzdravení.
Včera jsem se tu trochu vracela v čase a projela některé rubriky. Co se týká čtení, není to tak špatné, je toho tady z minulosti spousta. Také jsem si osvěžila "KDO JE KDO". Bohužel někde jsou informace velmi kusé a někdo se nám nepředstavil vůbec. No a hodně lidí sem asi jen nakouklo, nebo je to přestalo časem bavit. Tak se mějte hezky.

...osobně s tím nemám zkušenost. Co vím, tak ji má doma jen Inka-Hanka, ale ta sem nyní nechodí. Moje dcera je květinářka, tak ji také má (bílou) a kvete jí. Je to hodně choulostivá rostlina a asi je třeba se řídit striktně pokyny v přiloženém odkazu.

To snad ne! Občas taky nakouknu, ale dneska je tady takovýho čtení, a dokonce jsem při tom ani neusnul, a dokonce mi nedalo, abych k tomu taky něco coby „odešlý“ nepřidal. Aby se to trochu rozjelo, měli by spustit aktivitu ti služebně mladší, protože ti „staří“ už všechno napsali a opakovat se bývá pro autora trapné. Ti mladší by měli ty starší vyprovokovat alespoň k diskusi, to funguje. Mě kdysi taky kdosi nebo cosi vyprovokovalo napsat báseň, první a poslední v mém životě. Už to neudělám, myslím, že už ji ani nikde nemám, nejspíš zůstala někde na odešlém HDD spolu se zbytky poezie.
Zorko nevyhlížej, nestačí Ti, že jsme před mnoha a mnoha léty založili Sedmdesátku? Ale to bylo ještě na té první Šedesátce, jestli se nemýlím. A jestli čekáš, nechvátej, čekej pomalu!
Když tak čtu o výletech s koupáním, tuhne mi krev v žilách. Nejsem žádný Plaváček, i když jsem mívával v životě fyzicky k vodě docela blízko. Hned po narození, bydleli jsme tenkrát v Kyjích pár metrů od toho velkého rybníka a později v Přelouči jsme měli taky pár metrů do Labe, jenže pak jsem se nějakým omylem ocitl v odkalovací nádrži tamního cukrovaru. Po zjištění, že ve vodě se nedá dýchat, se moje láska k plavání přemístila kamsi daleko za ostnatý drát a zůstala tam i po pokusech naučit mne plovat za pomoci zkušených instruktorů v hodinách tělesné výchovy ve známé Axe. Zůstalo u dvou, zbytek TV do konce roku jsem absolvoval s volejbalisty, ale o tom jsem tady už někde psal. A co se týká hradů, asi by mi už taky stačil pohled zvenčí, i když jsem byl zvyklý většinou prolézat sklepení. S tím cestováním to už není ono. Hodně mě v tom omezuje moje před mnoha léty bouraná krční páteř, nevím, jestli by to nějaký trénink ještě spravil, ale za volantem bych třeba takové Doksy už nedal, s vyplaženým jazykem dělám Pardubice. Vlakem bych nejel, nejel jsem vlakem nějakých třicet let, z vlaku co jezdí teď bych asi nedokázal ani vystoupit (myslím otevřít si dveře, nejsou tam prý stejně jako u jistých zdrav. zařízení kliky).
Zdravím a přidávám „devadesátku“ na výletě.

"Skoro" jsem to od tebe nečekala ;-). Ale je to moc fajn, že jsi přišel také s troškou do mlýna, díky! A navíc je ta troška humorně podaná. Mohu jen dodat, že já jsem bývalá dobrá plavkyně, ale Mácháč jsem nikdy nepřeplavala (maximálně přejela na kajaku - na to jsem zrovna nedávno vzpomínala, když jsem se placatila s foťákem ve starosplavské zátoce). Už hezkých pár let mne koupání v jezeře moc nebere, asi jsem moc fajnová. Ale vlakem se pořád smejkám, i když delší vzdálenosti raději autobusem. Pro nás, co jsme moc nenarostli a co už nemáme tu svoji postavičku úplně v cajku, je to nastupování a vystupování, hlavně do starých vlaků a na nemoderních nádražích docela hororový. Ovládání dveří už jsem docela zmákla ;-).
Jo a těm staříkům jsem se nasmála, pěkný domino efekt - padali jako hrušky. Mám ale dojem, že baby by taková vylomenina nenapadla.

zjistila jsem podle něj, že kamélii nedopřávám tu správnou zeminu, ta kupovaná univerzální jí asi nešmakuje. Teď už ji nechám v klidu, nedávno přesazenou, ale v létě při letnění na chalupě dostane svou speciální.

bych mohla povyprávět. Zvlášť na zahraničních - evropských, když neznáte jazyk a knoflíky tam tisknete stylem pokus-omyl, tak jsem se jednou představila polooblečená dalšímu zájemci o tuto místnůstku. Jak jsem ale zjistila, spousta lidí v našich vlacích se zapomíná (nebo neví jak)"zamykat" a to je to tam česky. Ještě jedna zvláštnost, kterou jsem zažila v norském dálkovém vlaku. V prostorné hygienické místnůstce nejen luxusní umývací set se studenou a teplou vodou, ale přímo proti "zasedací" mušli obrovské zrcadlo, můžete se kochat.

mně na tom plavání nejvíc překážela ta voda, jak se dere dovnitř všemi otvory. Jenom na hlavě (nebo ve hlavě?) jich má člověk pět a na potvoru všechny vstupní!

je bezva se vracet tam kde nám spolu bylo dobře .Ono není zrovna dobré když po otevření 60k je prázdno ,to pak aspoň já s povzdechem odcházím . Dnes mi ,ale srdíčko poskočilo když jsem viděla tolik příspěvků ,pobavila se Jardovým odkazem na padající důchodce dočetla se o kamélii a musím přiznat že je mi lépe. Co se týká vody jsem vodnář a vzpomněla jsem si jak Alenka sedíc u Mácháče a pozorujíc mě jak ve vodě plavu a vzdaluju se rapidně od břehu trnula strachem ,že nedoplavu zpět . Jinak všechny zdravím marodům přeji brzké uzdravení. A piště jak začnete tak se ráda přidám

a otvory , tak k tomu se vrátím podrobně jen co se vrátím z města !

...tak to se už teď těším!

no je jich 5 u normálních lidí ale napadlo mě co ti kteří jsou v obličeji prošpikování různými kruhy jednak se zřejmě neudrží tou tíhou železa nad vodou musí se schovat když je bouřka a když si kruhy vyndají tak pak když se stane že si loknou vody tak z obličeje mají sprchu . Zaujal mě na videu ten chlap jak si nechal udělat ze svého ucha držák na mobil panebože to jsou magoři.

měla jsem štěstí že jsem se vůbec z toho města vrátila šla jsem na hřbitov uklidit z hrobu vánoční výzdobu v noci sněžilo a já věděla že nesmím stoupnout na tající sníh na záklopovou desku, šla jsem opatrně po obrubníku hrobu zapálit svíčku ,vzal mě balanc a já ho chtěla vyrovnat a pravou nohou jsem šlápla zrovna na kousek záklopové desky a v tu ránu jsem ležela na hrobě s tím že pád odneslo levé koleno . Štěstí že se mnou byla kamarádka která mě posbírala a tak jsem dopajdala domů koleno oteklo tak jsem ho namazala konopnou mastí a budu doufat že to nebude nic horšího .