Úvod > Kavárna > Problémy

Problémy

(autor: Jindřiška, dne: 18.1.2015 19:46)
a trapasy

Nikdy nezůstane při jednom. Ono nestačí, že e-mailová schránka stávkuje, že tiskárna netiskne, je-likož došla barva a já nemám chuť marnit čas bádáním, jakže se ten zásobník vymění a počkám na syna, takže  netisknu, ona musí následovat série trapasů, abych začala trpět pocitem, že jsem zralá na blázinec. Tak si představte. Šla jsem do samoobsluhy, peněženku a silonovou tašku v kapse.  Nakoupím, zamířím k pokladně, sáhnu do kapsy, taška nikde. I začnu šmejdit v uličkách mezi regály, všechny proběhnu pro jistotu dvakrát, nikde nic. Vrátím se k pokladně, zelená taška na odkládacím pultu jako na výstavě. To jsem byla ráda, že jsem ji neztratila venku, ušpinila by se. Další den jsem navštívila supermarket. Platím u pokladny "akorát" - dvoustovkou, dvacetikorunou a pokladní do dlaně odpočítám šest korun. Po paměti, je-likož na drobáky moc nevidím a ještě se pod zářivkami lesknou. Paní pokladní přepočítá drobáky, jedna koruna chybí. S omluvou minci dodám. Odjíždím s vozíkem, v tom slyším: "Paní, zapomněla jste smetanu! Vrátím se pro smetanu, poděkuji a opět popojedu s vozíkem. "Paní, vypadla vám čokoládka!" Mladý muž mi podává můj oblíbený banánek v čokoládě, který vypadl z vozíku. Koukám, abych byla co nejrychleji venku. Tolik trapasů za sebou, čím to je? Asi už jsem opravdu "stará popleta". Také se vám to stává? No a dnes jsem se rozhodla, že  vygruntuji skleník v obýváku. Vyndala jsem sklo a porcelán a odešla do kuchyně pro jarovou vodu, když tu slyším dvě klepnutí. Za dveřmi nikdo, zato v obýváku malér. Vypadlo jedno křídlo skleněných dvířek. Nerozbilo se, ale panty jsou divné, půlkruhové a sklo je velké a těžké, šikovně se opřelo o křeslo, nerozbilo se. Akorát jsem nenašla malou vložtičku, která patří mezi sklo a šroubky. Po delším zápolení se mi podařilo sklo zavěsit. Vložtičku jsem našla za dvě hodiny. Až přijede syn, dá ji, kam patří. Já se o to pokoušet nebudu. Copak mě čeká zítra? Copak NÁS čeká v příštích dnech? Co si budem povídat, vždyť ty drobné malérky jsou vlastně prkotiny k pousmání. Co jsou ve srovnání s vybuchujícími muničními sklady  a střílejícími fanatiky? Tož tak.


Komentáře

Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel

Přihlásit se / registrovat
1alava - 18. 1. 2015 22:53
Ahoj Jindřiško...
...potěšilas návštěvou i příběhem. No to si piš, že takové malé i větší maléry se jednou za čas vyvrbí kdekomu. Ale - konec dobrý - všecko dobré.
2Růžena - 19. 1. 2015 07:54
poslední dobou
si myslím že jsem v maléru neustále ale je to tak co jsou prkotiny a trapasy proti tomu co se děje ve světě.
3Inka - 19. 1. 2015 08:18
Není to nic neobvyklého
Myslím, že to je tím, že jsme tak čiperné, kdybychom nebyly, tak by se nám to nestávalo.Tak díky za to , že se nám lecos takového přihodí, když nejde o život...Pozor při přecházení silnice, bacha na klíče, brýle a peněženku, ale jinak...
Muž si už měsíc ztěžuje na koleno, nepovolí, mrška.Včera jsem vyhazovala ze sklepa zahrady shnilá jablka, a uklouzla jsem na bahně,vyrovnala to a luplo mi v koleni.Kdybych sebou pleskla, tak by mě bolela p...., ale koleno ne.Jdu k očnímu...Provinile...
Tak mějte hezký den.Jaký si to uděláme........
4Jarda - 19. 1. 2015 08:43
3: Staré české přísloví
praví, že "když čert koná velkou potřebu, tak vždycky velkou hromadu", asi tak.
5Hanka - 19. 1. 2015 10:37
Jindřiško,
zase jsi zabodovala.Problémy a maléry vidíme dnes a denně,jen o nich každý nedokáže dobře napsat!!!!
6Maruš - 19. 1. 2015 11:40
Problémy
Tak takovému dni říkám den blbec.při nákupu v potravinách chodím s debilníčkem,to je tahák,kde si píšu co mám koupit.Když ho zapomenu doma,tak přinesu jen polovinu toho,co jsem chtěla koupit.Nedávno jsem kupovala cibuli,dala do igelitového sáčku,ale ouha,sáček se přetrhl a já po kolenou sbírala cibuli a pro jistotu od té doby beru na veškeré ovoce i zeleninu sáčky dva.Ale co nesmím nikdy zapomenout,jsou brýle.bez nich přivírám oči abych na cenovky viděla,až mě z toho hlava rozbolí.Zapomnět peněženku,napíšou to na futro,jak se říká u nás na Moravě.Všichni se tu známe,tak by to napsali,ale díky Bohu ještě se mi to nestalo.Ale bude hůř,hlavně,že trefíme domů.
7alava - 19. 1. 2015 12:47
Mám taky problém...
...trochu jiného rázu - od včerejška mi jde zoufale pomalu internet, než se mi něco načte, tak "rostu"! Nevím, co se děje. AVG nic nenašel.
Píšou, že dnes je opravdu Den blbec - prý nejdepresivnější den v n. roce, hlavně prý pro ty, co drží drastickou dietu. Šmankote! :-) Venku je opravdu hnůůsně, svítím od rána. Ještě že včera, když se odpoledne ukázalo slunce, jsem nezaváhala a vyrazila ven na kole. Tož se držte!!
8Jarda - 19. 1. 2015 18:31
7: Někdy stačí restart,
ale než restart je lepší počítač vypnout a za minutku za dvě (až se vybijí ellyty) zapnout.
9Jindřiška - 19. 1. 2015 20:03
Ahojte všichni!
Stalo se před pár dny:
Potkám paní u zahrádek. Sluší se ze zdvořilosti prohodit pár slov.
"Dobrý den, kam jste se vydala? Jdete zkontrolovat myšku v boudě?"
Paní se zarazí, pak odpoví:
"Proč v boudě? Myška je doma. Jdu se projít."
Teď se zarazím já. Oni mají v bytě myši? V prvním patře? Možná bílé.
Pokračujeme V chůzi každá svým směrem. Pak mi to teprve dojde. Paní je příjmením Myšková. Pěkný trapas! Pan Myška snad promine.
10Inka - 20. 1. 2015 09:53
9: To se mi stalo taky
U řeky se známe podle jména a když mi Marie řekla "Chtěla bych, aby mi strach vydržel co nejdýl, bez něj bych nevyžila.." Byla to paní Strachová, ale neřekla mi to ona.Zírala jsem na ni dlouho...
11Helena - 20. 1. 2015 23:08
trapas s jménem
Moje sousedka byla slovenka a jmenovala se Čuláková. Šla poprvé darovat krev a najednou sestra začne na celou čekárnu vyvolávat Čuráková, Čuráková. Jmenovaná se zabořila do židle a když sestra zapadla do sesterny, vytratila se z čekárny.....a tak zdravotnictví přišlo o dárce
12Růžena - 21. 1. 2015 07:26
11: trapas se jmény
u nás byl gynekolog jmenoval se Šoustal co chudák musel vytrpět než si nechal přijmení dát nové .
13akimoro - 21. 1. 2015 10:12
bez-nadpisu
Já měla problém s příjmením mojí panímámy, když jsem musela udat její jméno za svobodna. Na otázku jak se jmenovala matka mého muže za svobodna , já odpovídala Marková, ale paní Marková já se ptám na jméno matky vašeho manžel za svobodna. A mně nastalo vysvětlování, že se panímáma jmenovala za svobodna Marková a vzala si Marka. Pro většinu úředníků byla tato skutečnost nepochopitelná.
14Maruš - 21. 1. 2015 11:38
Potíže se jmény.
Pracovala jsem v jednom podniku a byla jsem tam teprve krátkou dobu,tak že jsem neznala ještě přezdívky ,které si tam zaměstnanci dávali.Jednomu pánovi říkali Franta Péro.Kdysi jsem za ním šla něco vyřizovat .Dobrý den pane Péro,slušně jsem pozdravila.Ještě jsem ani nestačila vyřídit,co jsem chtěla,když jsem viděla jeho reakci na to oslovení,tak zůstala za mnou jen ohnivá čára,jak jsem se rychle vytočila ve dveřích.
15Inka - 21. 1. 2015 20:21
Hihi
U nás muzeu hradu pracuje Kos a usadily se tam ve střeše kavky .A ptáčata potřeboval někam udat-tak ke mně do Centra ekologické výchovy.Měla jsem mu zavolat a popletla jsem to a oslovila ho Pane Kavko, ty kosáčata nám přiveze nebo si musíme po ně dojet?
16Jana P - 21. 1. 2015 21:50
Hlásím, že už jsem zase tady.
Chybička se vloudila a po delší době nepřítomnosti na webu postihl mou paměť "auslág" a vygumoval mi z hlavy heslo. Míla vypomohl a tak Ti mohu napsat, milá Jindřiško i ostatní, že jsem se vašimi pěknými příspěvky pobavila. A to ještě nevíte, že se stydím tady zveřejnit své vyvdané příjmení, které po vynechání jednoho písmene by si nijak nezadalo se jménem výše uvedeného gynekologa. Čeština je holt jazyk přebohatý. Zkusím vám taky nabídnout zase jednu svou "antidepresivní pilulku", říkánku, pokud možno bez konce. Ráda bych totiž, abyste do ní i vy přidávali veršíky o svých radostech a potěšeních, mohli bychom si trošku pohrát. Vidím tu rubriku Nekonečné romány, nevím sice, jak funguje, ale za pokus to stojí.
Takže všechny zdravím a už jdu ta svá "antidepresiva" někam umístit.
17Jarda - 22. 1. 2015 13:05
16: Heslo
mám uložené na "důležité" stránce ve wordu (mám tam i jiné důležité web. adresy a pod.), protože heslo, jaké jsem uvedl do tohoto webu bych si v životě nezapamatoval.
Antidepresivní říkánky. Když jsem byl mladší, cca do 6 let, zpívali mi nekonečnou písničku: "Když jsem šel z Nových Dvorů, viděl jsem Kutnou Horu. Když jsem šel z Kutné Hory, viděl jsem Nový Dvory, když jsem šel z Nových Dvorů, ...." atd., atd., atd., atd., atd....
Básnit neumím, už v gymplu jsme si s poezií slíbili, že si půjdeme každý svou cestou a nebudeme si překážet. Dodnes to dodržuji a funguje to.

60k.cz | Nezávislý, přátelský a svobodný web | Šedesátka, oáza klidu pro seniory | 2013 - 2024