Různé (debatní kroužek)

217: Růženko, zanášet lze nejenom vejce (taky třeba nějaké údaje někam atd.) Jinak jsem dodnes nevěděl, že šišmánky jsou doopravdy jídlo

218: Álo, tak docela nesouhlasím, v době, kdy mnozí (jaksi "hromadně") objevili íčko, nastal citelný pokles zájmu o káčko, ale to je jedno, to je soukromá věc každého, asi jsem to zaznamenal trochu víc než ostatní proto, že jsem na íčko nechodil a byl jenom na káčku.

219: Knihomilko, máš o té sounáležitosti pravdu, přátelé, ať už jsou odkudkoliv zůstávají, vrací se třeba po létech, na nikoho z první 60 jsem nezapomněl, bylo to tam prima.

220: Hanko neměj obavy, textem web nikdy nezacpeš, text zabere nevýznamnou část paměti a obrázky se při vkládání všechny přepočtou na přibližně stejnou velikost takže bych zrovna o tohle neměl obavy.

...díky za dodatky, jo nebudeme to dále rozmazávat, protože každý na to máme jiný názor a k ničemu dobrému by to nevedlo. Jsem ráda i za rozumnou odpověď Haně, protože já bych k tomu byla schopná napsat "jen si prosím nikdo nedělejte žádné násilí!"

Je to dost dobrý nápad s tou zanechanou "malou stopou" při nahlédnutí. Proto vás všechny moc zdravím ze Šumperka. Taky na všechny kamarády a kamarádky ze 60tky vzpomínám. Docela mě tenkrát mrzelo, že se šedesátka tak nějak rozutekla. Kdysi jsme se tam dobře bavili, byla legrace a psaly se tam zajímavé články veselé i vážné. Všechno tak nějak skončilo tou archivací. Po odchodu spousty lidí ze 60tky jsem i já začala hledat různé stránky pro seniory a číst v nich. Na jednom jsem našla i kamarádky. Bylo tam docela veselo. Web se ale potýkal dost často s technickými obtížemi. Holt všude je něco. Jsem ale ráda, že kamarádky zůstaly. Jsem názoru, že pokud jsi s někým "stejné krve" neztratíš se mu ani po dlouhé době odmlky. Takže nepropadejme pesimismu při odmlkách. Ještě jednou vás všechny zdravím. Marta
PS
Hlavně zdraví!

...no to je mi překvapení, ale milé! A tvůj názor je docela povzbudivý. A pravda pravdoucí - všude je něco. Tak se měj také prima a zase se někdy zastav.

na rozdíl od šišmánků jsou i čičmánci víte co nebo kdo to je ???

...když jsem u vnuček, tak s nimi občas koukám na jejich dětské programy a tak vím, jsou čipmánci, takové postavičky (zvířecí)z kresleného filmu. Pak už znám je slovenské Čičmany - malovanou historickou vesnici.

Zdravím Martu, dlouho jsem tě "neviděla" kvůli tvému cestování. Letošní prázdniny jsem hlídací s vrtulí.Baví mě chat víc než tvorba.Nestačím číst knihy.Na íčku jsem se setkala s děvčaty a myslím, že to hodně vztah utuží.Vy se setkáváte, ale jen s Maruškou teď v Praze.Přivezla mi kytičku, je to srdíčko, už jsem ji zasadila a zalévám,díky Maruš.Taky jsem se poznala s Helenkou Červenkou, bohužel s Alenkou se míjíme.Mám tu zase na týden Honzíka.

Znovu

...moc ti to na té kolobrndě sluší a Honzík je už malý chlapák. Jsi velmi obětavá a čupr babička. Já už mám tohle za sebou, vnoučat jsem až tak neužila, hlídala jsem hodně a dlouho jenom vnuka a tomu už jde na 14. rok. Neboj, i my dvě se nakonec někde scuknem!

Jsou místa, která každý z nás čas od času navštěvuje. Buď proto, že je má rád, nebo proto, že musí. K těm druhým patří v mém případě čím dál častěji pardubické krematorium a místo procházek pardubické hřbitovy. Vím, kde má hrob aviatik Kašpar, patří k nejhezčím, vím, kde leží stavitel železnic inženýr Perner a další významné osobnosti pardubické minulosti. Při poslední návštěvě jsem zašel i k hrobu JUDr. Krpaty, právníka a spisovatele, autora divadelní hry „Mistr ostrého meče“ podle které byl natočen film „Počestné paní pardubické“ a dalších. Hrob je dnes neudržovaný, možná už nejsou příbuzní nebo zde nebydlí, nevím. Co mne na první pohled na pomníku překvapilo, byla nálepka s textem „Hrob v likvidaci“. Pomyslel jsem si, že se pardubáci o své významné osobnosti „pěkně starají“. Od svého známého jsem se však dozvěděl, že správa hřbitovů zaznamenala, že na hrob nosí někdo květiny (!!!) a že by tedy mohl něco zaplatit! Tak nevím, zdá se, že ani to položení kytičky na hrob už dnes nebude zadarmo, ani bych se tomu v téhle „nenažrané“ době nedivil, ale nejspíš se asi jedná o neuhrazený poplatek z místa, což by se v daném případě dalo docela dobře řešit jinde a jinak. Bohužel, podobná praxe je prý i jinde. Mějte oči na stopkách, i na hřbitově můžete být sledováni.

Fakt teda.Sluší Ti to Hani. Jsi bezkonkurenční babka-holka. Postavička jak víla Amálka. Neživíš se jenom rosou? To kdysi když jsem byla mladší asi tak přibližně o sto kilo (malinko přeháním) a několik desetiletí (nepřeháním) mi říkal můj manžel, že se asi živím jenom rosou. Jó, uměl tehdá ještě hodně lichotit. Zdravím. Jo a kolobrnda je taky fajn.

Ali, díky za milé přivítání. Musím to tu zase trošku prošmejdit, abych byla v obraze.

Teda jo, Jardo. Ten nadpis nad Tvým příspěvkem by si zasloužil daleko víc vykřičníků. To já až tolik na hřbitovy nechodím, ale jak se tak každoročně vracím ráda na známá místa, tak se vracím na Valašsko. Při návštěvě skanzenu Valašské městečko také na hřbitůvek, kde je pochovaný pan Emil Zátopek. Na tomto hřbitůvku, malém jako dlaň, působí průvodkyně, která se tam stále pohybuje a na přání i něco poví. Nevím co, protože já jsem se pohybovala v tichosti raději sama, nesla jsem našeho malého pejska v náručí a užívala si klídku hřbitůvku a šumění větru v korunách starých, vysokých stromů. Manžel šel kousek vedle a taky si užíval klidu. Chvilinku jsme takto v poklidu chodili a vtom vítr ve větvích zadul silněji a rup! Ve vteřině jsem měla větev, zvící půlku stromu všude kolem sebe a byla jsem v ní dokonale uvězněná. Byl to takový fofr, že si nejdříve všimli nějací cizí lidé a teprve potom, až mě z toho nepříjemného objetí vyprošťovali, přiskočil i můj manžel a ona mladá paní průvodkyně. Já byla praštěná - doslova, a v šoku. Nicméně paní průvodkyně mi nabídla lékařskou pomoc se slovy: "no vidíte a už jste tu mohla být nafurt". V ten moment jsem se sice zasmála, ale potom postupně jsem si uvědomovala, že to bylo opravdu dost nebezpečné. Větev odklízelo několik lidí a měli s ní co dělat. Rozbolela mě pěkně moje praštěná hlava a já byla jenom šťastná, že se nestalo nic tomu našemu malému drobečkovi Nikouškovi. Vzpamatovala jsem se až někdy pozdě večer. Tam by mi tedy nikdo kytku nezanesl, ale možná, že kdyby ano, tak by se nemohl ozvat názor, že by někdo měl zaplatit. Platit by musel nejspíš provozovatel Valašského městečka. Nebo ne?

To jsi se po druhé narodila!Ale já nechodím tak ráda na hřbitovy, je mi stísněně,ale lepším se.Projdu hlavně ty malé okolo kostelíků na kopci s výhledem do kraje.

Ne zrovna veselé téma.A obzvlášť v noci.Ale já je miluji.Než jsem se nastěhovala do svého bytu,žila jsem od narození u hřbitova.Chodila jsem tam v kde kterou hodinu.Chodily jsme si tam hrát s panenkami,vyplakat se z neúspěšných lásek,chodila jsem tam učit se k matuře,nebo jsem v kočárku uspávala dcerky.Bylo to snad jediné místo,kde jsem si byla jista,že je klid a ticho.Mnohdy se mě známí ptali,zda se nebojím.Čeho??Mrtvý ti neublíží,živých se musíš občas bát,jsem vždycky odpovídala.A dodnes jsem si jista,že je to pravda.

Dneska jsem vytáhl psoj první letošní klíště, pozor na ně.

Jaroušku jste na vsi a je teplo. Pro klíšťata hotový ráj k množení.Zeť taky přišel, že měl Bandy (pes) klíště. Nechtěla jsem mu věřit.

...je každopádně věc nemilá, ale známé pejskařky hlásily výskyt již dříve. Nebyla pořádná zima. Také jsem mladým doporučila, aby pséka po celodenním lítání u mne na sadě prohlédli. Jinak mne velmi potěšil slovotvar "psoj", připomněl mi mluvu hradeckou ;-).

Jardo kdyby jen klíšťata !!!!!!

Myslíš ty naše známé, malé, hnědé, přízemní tvorečky s podvozkem z vlastních slin? Ještě jsem letos nespatřil ani jednoho, ale už by se s tím konečně něco dělat mělo. Taková škoda! Takového ekologicky čistého materiálu! Daly by se tím možná doplnit mořské plody nebo nahradit kuřecí separát, který podle zahraničních odborníků Čechům nesmírně chutná, ale mohli by zkusit i něco jiného. Nakonec by se s tím měli poprat naši kuchaři-odborníci, máme jich dost, jmenovat nebudu, v televizi jich je víc než drštěk v polívce, jenom chtít !