Svatovavřinecká Pout´ v Náchodě

Na Náchod tenkrát od Tebe nedošlo, ale byla jsem tam několikrát. Měli jsme tam prima kamarádku, co odešla z Náchodu na nábor na Uran a potom do STS Mimoň, kde jsme taky pracovali. A pak se zase do Náchodu vrátila. Vzájemně jsme navštěvovali a my dvě jsme si psaly. Pak se odmlčela a nevím, jak to s ní je.
Hezkou neděli všem.

bylo tam hezky. Svatovavřineckou pouť mám ale spíš spojenou s Domažlicemi, nad nimi kostelíkem "Vavřinečkem, co stojí na pěknym kopečku", tam jsem byla taky několikrát a teď je tam právě asi hodně rušno na Chodských slavnostech. A do třetice potom "Vavřineček" jihomoravský, tekutý. Když jsem byla zaměstnaná v Sigmě, měli jsme ředitelství v Brně. S uzávěrkami a za jinými úkoly se tedy jezdilo podnikovou dodávkou 1203, kam se naskládalo spoustu kanystrů a demižonů, které jsme většinou u známého našeho strýca Peterku ve sklípku naplnili. Jednou, někdy v únoru, jsme ale měli neplánovanou zajížďku. Vrchní velitel našich účtáren právě dokončil práce na svém soukromém sklípku a nedal jinak, že musíme ochutnat jeho jedinečného "Vavřinečka". Co mám povídat, ochutnávali jsme, kromě chudáka řidiče, statečně a zpátky jsme už po půlnoci projížděli Prahou za mohutného vyzpěvování jihomoravských písniček, ještě, že je jich tolik pěkných. A ta školení nás, účtárenských myší, v moravských vinařských vesničkách, neměla chybu. Není Vavřineček jako Vavřineček.

Jano hezky jsi to napsala. Já jen doplním, že Svatý Vavřinec je patron rodiny. Vždycky mně mrzí když skyším jak se slaví importované svátky patronů, když máme své patrony.

U nás v okolí začínají poutě v Prčicích. Dnes se trochu ochladilo a tak jsem se jel projet a vzal to okolo obce Růžená, kde jsou každým rokem nové pohádkové postavičky.

Prčice. Ten sranda-pochod jsem šla se starší dcerou a naší sigmáckou BSP asi někdy začátkem osmdesátých let, kratší trasu něco přes dvacet km a moc ráda na tu skvělou atmosféru vzpomínám, plastovou botičku mám ještě schovanou.

Ahoj Jano, o tom pochodu do Prčice a jeho začátku je mnoho verzí. Protože je Prčice od nás 5km vzdálená, tak tam mám i pár kamarádů, kteří mi říkali, jak to začalo. Mladí v té době na výběr vyžití moc výběr neměli a tak nejednoduší to byli podporovaní svazáci. Mezi svazáky byla holčina cikánka a ta při "bujaré náladě" vyhecovala skupinku, asi 15 mládežníků k prvnímu pochodu. Nervalo to dlouho, měli podporu z vyšších míst a začali se stoupající popularitou hlásit organizátoři, kteří si pochod "přisvojili". Už řadu let je organizační štáb v Praze a v rukou profesionálů.

tam to musí být pohádkové podle fotky chuze je zdravá a je dobře že je o to stále zájem pochod do Prčic o tom si mužu nechat jen zdát a z nadsázkou si říkám , že někdy jsem doslova v prčicích, dnes tedy určitě .