Trocha lákání na novou exkluzivní knížku
Karla Čapka zbožňuji, snad nejvíc ta jeho drobná dílka jako Boží muka, Trapné povídky, cestopisy atd. Nikdy jsem ale neměla možnost, tak jako právě básník Novotný, seznámit se s jeho novinařinou, úvahami a sloupky, někdy až banálními příhodami, které dokázal po svém zpracovat. Je to boží. Novotný zvolil formu fiktivního dialogu mezi ním, člověkem 21. století a Čapkem v době první republiky (v rádiu ho představoval L.Munzar) a pohrávají si s mnoha tématy, která jsou kupodivu skoro stále stejná pro obě staletí. Hluboké myšlenky, ale i humor, množství Čapkových kreseb a fotografií, básničky autora. Nevím, jestli je to k dostání běžně v knihkupectvích, já jsem si knížku objednala přímo v Radioservisu, který ji vydal. V dnešní nabídce knih od "V.I.P. autorů" je tento skvost přímo zjevením.
Komentáře
Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel
Přihlásit se / registrovat"Řekl jste to moc pěkně, Františku. Někdy až žasnu, co všechno nám říkají ti chlupatí přátelé. Politika, která žije z pěstování nedůvěry, je politika divočiny. Kočka, která nedůvěřuje člověku, nevidí v něm člověka, nýbrž divoké zvíře. Člověk, který nedůvěřuje člověku, vidí v něm také divoké zvíře. Svazek vzájemné důvěry je starší než všechny civilizace a lidstvo zůstane lidstvem. Ale zrušíte-li stav důvěry, stane se lidský svět zemí šelem."
Když jsem odcházel od Karla Čapka, šel jsem kolem prodejny se superbezpečnostními zámky, sledován pouliční kamerou městské policie. A najednou jsem si uvědomil paradox, že dnes se slušní lidé krčí uvězněni ve svých domech, vydáni na milost a nemilost všemožným druhům násilí, zatímco lumpové běhají volně kolem. Nejbezpečnější jsou ty dveře, které můžeš nechat otevřené, napadlo mne staré přísloví. Není to náhodou důsledek nedůvěry, kterou zaselo chování nezodpovědných odpovědných? Karlu Čapkovi stačilo pohladit kočku stočenou do klubíčka v jeho křesle, aby zdánlivě všední gesto z třicátých let minulého století doznělo i v dnešním čase.