U nás na Kladně

Tak jsem zase jednou přežila rodinnou párty u příležitosti oslavy zeťových šedesátin, takové megaoslavy v pronajatých prostorách se zahradním grilováním a pod. v dnešním stylu zrovna moc nemusím, ale docela se jim to vydařilo. Zeť je sportsman se spoustou kamarádů, jezdí s nimi na cyklodovolené v tuzemsku i do ciziny, na vodu a v zimě na lyže, trénoval i dětské skupiny. Na oslavy si proto jeho syn, můj nejstarší vnuk, pronajal skautskou klubovnu, kterou město zrekonstruovalo ze staré kladenské hospody U kulatý báby a počin to byl skutečně náramný, i Zdendův bývalý oddíl si polepšil ze suterénu jednoho z kladenských věžáků do pěkně zadaptovaného domku se zahradou. Všichni tři moji vnuci, dnes už dospělí páni inženýři, byli skauty a později rovery, jezdili na tábory a určitě jim ta skautská výchova moc šla k duhu. Tak jsem se zase jednou po dlouhé době dostala na Podprůhon (už jsem tu také o něm jednou psala), kde stojí zmíněný pověstný lokál. Ta stará čtvrť bývalých hornických domečků, kromě toho, že stále stojí na hrozném sešupu pod centrem města, se k nepoznání změnila, samozřejmě noví obyvatelé přistavují a modernizují svá obydlí, ale pořád se tu jezdí úzkými prudce padajícími uličkami a chodí zkratkami po stovkách schodů. Každoročně se tu v červnu pořádají tzv. Kladenské dvorky, v některých z domků i na zahrádkách tu vystavují dnešní umělci svá dílka, leckteré skulptury jsou tu k vidění dodnes, k tomu je kulturní program, táhne to tam skupina aktivních staromilců. Kladno se opravdu v posledních letech hodně mění, z centra se stává spíše málo zalidněný skanzen, zato vesničky, které kdysi pohltilo, nabírají na síle. Naše obří sídliště, prý snad největší v republice, vyrostlo nad starými Kročehlavy, baráčnickou čtvrtí v sousedství hutí, kde samozřejmě si stavěli své domky hlavně hutníci. Švermov býval hornický, stejně jako v padesátkách v minulém století postavené domkové sídliště Na Koreji, kde nyní bydlí jedna z mých dcer. Pod ním pod kopcem v rámci Švermova jsou Hnidousy a tam je "Jágrovo". Rozdělov, myslím, byla dřív spíš zemědělská vesnička, než se tam rozmáchl architekt Havlíček se svými slavnými věžáky a dalším sídlištěm, které se také rozlézá a kde bydlí moje druhá dcera, takže vlastně za ní jezdím mandelinkou z jedné vesnice přes staré Kladno do druhé vesnice. V poslední době ale vidím tendenci rozrůstání města hlavně směrem k nedaleké už Praze, která teď spoustu Kladeňáků živí. Při večerním podívání z lodžie k východu vidím, jak Praha a ruzyňské letiště září, co minutu mi před oknem bliká některé ze startujících nebo přistávajících letadel. Prahu mám moc ráda, myslím, že je nejhezčí z evropských měst, které jsem měla možnost vidět, ale bydlet bych v ní nechtěla. Nějak se teď teprve dostávám do stadia, kdy začínám dost téhle době nerozumět, i když se snažím. Myslím, že bylo líp tenkrát, když byly ulice poloprázdné skoro bez aut a ideální vedle našeho baráku pro sáňkovačku, ty dva nebo tři kilometry do školy, hudebky nebo kina jsem běhávala pěšky několikrát denně - kdepak tenkrát nějaká rakovnická MHD, na konci ulice jsme místnímu státnímu statku spásávali lusky a v alejích na mezích hrušky koprčky, na pole vyváželi koně z Bůlovny hnůj a meze byly pestré slzičkami, zvonky, mateřídouškou, kopretinami...