Dětské hřiště

Byl jsem nedávno na nějaké schůzi, jednalo se tam mimo jiné také o výstavbě dětského hřiště. Nic zvláštního, tedy až na to, že podmínkou pro povolení výstavby je nutné zbudovat na uvažovaném pozemku WC. Několik přítomných to pobavilo. Jen tak mimo jsem pronesl, že my jsme nikdy na žádném hřišti záchod neměli a nepamatuji si, že by se někdy někomu chtělo. Sice byla jiná doba, naše hřiště přes den využívala drůbež, slepice a husy, vždycky tam po nich něco zbylo a bylo normální, že míč na sebe při hře občas nějaký slepičí nebo husí pozdrav nabalil. Ten, kdo to první zjistil, hru přerušil a navyklým rutinním pohybem míč otřel o trávu a ten byl opět způsobilý ke hře. Nevadilo, že jsme míč brali do rukou třeba při volejbalu nebo při fotbalu dávali hlavičky. Docela často si leckterý z nás přinesl na čele večer domů nějaké to „husí“ razítko, hlava se o trávník otírala obtížněji nežli míč, ale vraťme se na schůzi. Zatím nedošlo na podrobnosti, zda by měl být záchod splachovací nebo suchý, zda bude stále přístupný nebo u koho by měl být klíč a podobně, jen jsem si v té chvíli představoval, jak asi naloží s takovým objektem malé děti. Pokud by měl být WC splachovací, pak malí nezbedové určitě ono zařízení velmi brzy ucpou, škody ale mohou způsobit i děti hodné, které sem v dobré víře nanosí všechno, co se oněm věcem kvůli kterým tady ten objekt stojí, alespoň trochu podobá, očekávajíc za svou námahu přinejmenším pochvalu. A co když bude ten záchod suchý? Příklad: Maminka jednou zjistí, že její dítě plácá bábovičky z nějaké jiné hmoty než z písku a dítě je nadšené, protože ta nová hmota drží lépe pohromadě. V horším případě nehlídané děcko (přece jen ho nemůžete držet stále za ručičku, zvlášť na dětském hřišti) v zápalu hry do toho záchoda spadne. Co asi uděláte, vytáhnete obalenou ratolest z díry a pojedete k lékaři? Hrozná představa. Vracím se do vzpomínek. Ani na velkém hřišti ve městě, co se pamatuji, takové zařízení nebývalo. Jenom za stojanem s hodinami a s ukazatelem skóre pokud si vzdáleně vybavuji, byl karbolkou natřený žlábek, nejspíš proto, že se tam při fotbalových zápasech prodávalo pivo. Tenkrát v padesátých létech tu ještě nebyl žádný ombucman, který by upozornil na diskriminaci, protože s účastí žen na žlábku se očividně nepočítalo. A co my, tehdy sportovci? My jsme chodili na hřiště hlavně a především proto, abychom podali co nejlepší výkony, kdybychom se sem chodili vyprázdnit, by diváky asi brzy přestalo bavit. Nu což, svět se mění, co naděláme, museli jsme být od přírody hodně odolní, když jsme přežili až sem.