Úvod > Kluby > Autorská literární tvorba > Náhodná spolupráce

Náhodná spolupráce

(autor: Jarda, dne: 22.10.2016 23:45)
Co se taky může stát

Byl jsem nedávno na výstavě předmětů, vlastně nálezů, které věnovali místnímu muzeu  „hledači pokladů“. To jsou ti, co chodí do přírody s detektory kovů a občas něco zajímavého najdou a vyhrabou. Na výstavě v té chvíli nikdo nebyl, tak jsme si chvíli povídali se správcem sbírek, mezi jiným došlo na otázku, jak třeba uchovávají zvukové záznamy a to jsem si naběhl. Debata došla tak daleko, že jsem byl požádán, zda bych byl ochoten zdigitalizovat starší záznamy, které oni tam už nejsou schopni přečíst. Jednalo se o jednu gramofonovou desku a jeden magnetofonový pásek.  Cožpak o to, s přepisem gramodesky jsem byl hotový během pár minut, ale pak nastal problém nazvaný magnetofonový pásek. Já jsem nikdy žádný magnetofon neměl, ale mám dobré kamarády, kteří mi svého času, nevím proč, (pokud ještě půda nebyla plná) začali přinášet různé dárky v podobě nefunkčních zastaralých elektronických přístrojů a zařízení, prý „aby mi udělali radost“. Věci určené na skládku tak určitou dobu končily u nás na půdě. Mezi „dárky pro radost“ se časem ocitlo i několik vyhozených nefunkčních magnetofonů. Vybral jsem si tam tedy jeden teslácký B 48 STUDENT – magnetofon z šedesátých let, vyhozený z jedné pardubické průmyslovky. Ony tyhle školní přístroje mívají někdy dost závažná poškození, ale opotřebení nebývá moc velké. Vypadalo to, že by stroj mohl chodit, ale ukázalo se, že padesát let stará elektronika by potřebovala víc péče, než jsem jí byl ochotný věnovat, nebyla natolik spolehlivá, aby dokázala bez problémů přehrát cívku se záznamem trvajícím několik hodin. Nakonec padla volba na asi o deset let mladší Teslu B 90, která pocházela ze smeťáku v Lysé nad Labem. Kupodivu pobyt tam přežila celkem bez úhony, jen bylo třeba dodat gumové řemínky a provést celkem běžnou údržbu – seřídit spojky a vyměnit prošoupanou snímací hlavu. Naštěstí pro náhradní díly stačilo opět zajít na půdu a z těch zbývajících mašinek vybrat co bylo třeba. Dál bylo třeba magnetofon přizpůsobit pro přehrávání pásků nahraných i na jiném stroji.  Pokud chcete přehrát kvalitně neznámý pásek, musí být snímací hlava magnetofonu přesně v té poloze, v jaké byla nahrávací hlava cizího stroje v době pořízení nahrávky, musíte mít možnost se snímací hlavou svého magnetofonu hýbat. Celkem jsem si s tím užil. Ale to nebylo nic proti tomu, co následovalo. Na magnetofonovém pásku byly záznamy z let 1968 – 1972. Na první stopě je zachycena více než hodinová oslava 50. výročí vzniku ČSR, tedy nahrávka z roku 1968, a pak to začalo! Magnetofonový pásek byl zřejmě původně vlastnictvím pěveckého sboru Josefa Bohuslava Foerstera. Nikomu bych to nepřál! Nemám nic proti sborovému zpěvu, ale poslouchat nepřetržitě hodiny sborového zpěvu vyžaduje opravdu odolného jedince zvlášť silné nátury. V piánku to ještě jde, ale v silnějších pasážích skladeb, kdy sbor je plně zaujat a ztrácí na citu, řve jako na lesy, a ty, ubohý člověče, spas se jak můžeš. Tak hned na začátku druhé stopy „Uhodila naše hodina“ (hned dvakrát), pak opakovaně „Žalo děvče trávu“ – to bych pochopil, tráva roste stále a žnout se musí, následovaly nekonečné vyčerpávající hodiny zkoušek a koncertů, až posléze před samotným koncem záznamů u nás zaburácela píseň Alexandra Novikova „Samovary, samopaly“, ale to už mi bylo všecko úplně jedno, už jsem byl úplně apatickej. Včera si správce muzea všechno odnesl. Tvářil se velice spokojeně a říkal, že chystá s použitím nahrávek nějakou přednášku, už prý se těší. Mně je jasné, že na žádnou přednášku nepůjdu. Sbor J.B. Foerstera stále funguje, co kdyby se našly zvukové záznamy za zbývajících 44 let ...


Komentáře

Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel

Přihlásit se / registrovat
1alava - 23. 10. 2016 00:03
Ahoj Jardo...
...s díky přečteno, pozdě, ale přec. Zajímavé i pro absolutního neználka. Moje děti měly "magič", vypadal moc pěkně, ale dlouho nevydržel, zn.nějakou taky měl, ale nemám se tu koho doptat. Je vidět, že tomu víc než rozumíš i přesto, žes sám magnetofon neměl. Spolupráce sice náhodná, ale úspěšná. A hlavně, že z toho, co bylo na druhé stopě, neuhodila tvoje poslední hodina! Připomnělo mi to, jak naše sbormistrová stále slibovala, že pro sbor pořídí postupně malé nahrávací studio, abychom mohly samy sebe kontrolovat, jak nám to zpívá a ladí. Zůstalo jen u slibu, sice jsme občas "něco na něco" na zkouškách nahrávaly, ale živelně, tak lze doufat, že to se na světlo boží nedostane. Ale máme pár videonahrávek z koncertů - amatérských i poloprofesionálních. A pořád ještě visíme na YT s tím falešným Čechy krásné :-). Tu od tebe vyčištěnou verzi vzal asi čert, když mi vyhořela zákl. deska PC.
2akimoro - 23. 10. 2016 09:22
bez-nadpisu
Zajímavé počtení. Ty jsi měl velkou štrapác dát do kupy jeden magneťák a já tady mám velký kotoučový a ve výborném stavu, jen mi je ho líto vyhodit, taky tu jsou kazeťáky nahrávání dobrý zvuk, taky v pořádku a pak to vyhoď.Při čtení jsem si vzpomněla jak jsi nám dával rady jak převádět nahrávky, ještě to mám někde uložené v pořadači, je to jistější než v pc.
3akimoro - 23. 10. 2016 09:28
bez-nadpisu
Zajímavé počtení. Ty jsi měl velkou štrapác dát do kupy jeden magneťák a já tady mám velký kotoučový a ve výborném stavu, jen mi je ho líto vyhodit, taky tu jsou kazeťáky nahrávání dobrý zvuk, taky v pořádku a pak to vyhoď.Při čtení jsem si vzpomněla jak jsi nám dával rady jak převádět nahrávky, ještě to mám někde uložené v pořadači, je to jistější než v pc.
4Jana P - 23. 10. 2016 17:50
Dík za "nahozené" téma
zúčastním se taky jako majitelka několika magnetofonů, jeden radiomagnetofon co je na chalupě, dokonce zachránil manžel od popelnice a opravil. Můj první - Sonet Duo - mne čekal po návratu z nemocnice po operaci krčních mandlí po urputných anginách v mých 17ti letech. Bylo to hlavně zásluhou máti, která tomu fandila a já celá šťastná nahrávala jak zběsilá všechno možné - pop, country, moravské lidovky, ale i vážnou hudbu. Nedávno jsem svého miláčka znovu rozjela, je stále způsobilý. Bohužel - pásek, od kterého jsem si kdysi tolik slibovala, ("hudební rodinný večírek" s ještě dětskými dcerami), jsem při nahrávání pokazila. Přehrávala jsem jím nějakou nahrávku z rozhlasu, nevědomky jsem měla posunutou trikovou páčku (vylepšení od manžela) a tak se nahrálo obojí. Bohužel je z poslechu asi takový dojem, jako tys´ měl z těch sborů.
5Jarda - 23. 10. 2016 22:34
1: Čechy krásné ...
.. o ty jsem taky přišel, když mi vloni před vánocemi odešel harddisk, ale mohl bych se o to znovu pokusit.
6Jarda - 23. 10. 2016 22:36
2: Růženko,
pokud jsi ten magneťák dlouho nepoužívala, tak si namlouváš, že je ve výborném stavu. Přinejmenším Ti tam budou chrastit poťáky a tlačítkové přepínače to se dá spravit obyčejnou diavou na nábytek, možná taky něco namazat, pak by to mohlo hrát, ale třeba taky bude nutné seřídit spojky a vyčistit hlavy, po delší odstávce to asi bude třeba. Škoda to vyhodit, viď? Já tady mám teď dva funkční magneťáky a taky je mi líto je zpátky odnést na půdu.
7Jarda - 23. 10. 2016 22:52
4: Sonet duo
byla krásná mašinka, měla magicky působící magický segment (magické oko), to byly časy. S poslechem dvojího programu nejsi sama, tahle závada se vyskytovala u magneťáků řady B 4 když zlobila tlačítka přepínání stop a šly tam dvě najednou, ale nahodím další téma: Kounovské kameny - v poslední době se o nich často píše, píše se o čtrnácti kounovských řadách. Když jsme tam pobývali v roce 1979 s Mir. Ivanovem a snažili se přijít na něco nového, bylo jich tam šestnáct. Kam se ty dvě řady propadly? Tenkrát jsme tam zjistili jen to, že v dávnější minulosti nebyl povrch kopce zdaleka tak rovný jako dnes, ale pro literaturu faktu to bylo málo.
8akimoro - 24. 10. 2016 06:58
6: Funkční?
Járo ten jeden kazeťák je dobrý. To vím , protože můj nejmladší vnuk chtěl vidět jak to hrálo, tak jsem pustila jednu ze starých kazet a taky zkusila nahrát co povídal. Ale jestli fungují ty zbylé nevím. Budu to muset zkontrolovat a pokusit se je rozchodit. Když si nebudu vědět rady tak napíšu. Dík za upozornění.Pro jistotu i ten co jsem pustila pořádně zkontroluji. Ta dijava mně překvapila, já jí používám jednou za rok na nábytek, aby se vyčistil ten včelí vosk který je protonu.Na to promazání používáš silkal nebo kontaktol?
9akimoro - 24. 10. 2016 07:08
7: Magické oko
To bylo časy když na nás mrkalo zelené magické oko a v radiu byly ještě elektronky, dnes jsou všude tištěné spoje a musí se vyměnit celý vnitřek a nebo radši zahodit a koupi jiný. Sestra má ještě gramoradio s magickým okem a přehrává desky. Zeť má pro změnu celou hudební skříň s magickým okem. To byly časy, kdy si člověk mohl vyměnit elektronku a jelo se dál. B4 jsme měli, ale nevím kam přišel.
S těmi Kounovskými kameny jsi mě překvapil. Já o nich jen četla, nikdy jsem tam nebyla.
10Jarda - 24. 10. 2016 08:59
8: Funkční
Kazeťáky Tesla SM 260 a SM 261 byly nejlepší na světě, mám tady dva a chodí třicet let bez problémů. Kde jsou dneska jejich současníci Sony, Panasonic a další? Už je nenajdeš ani na smeťáku. Ty SMky byly pořádně vyzkoušené, ve fabrice jely ve dne v noci, něco vydrží. Diava se používá hlavně do potenciometrů, do otočných ji musíš dostat injekční stříkačkou, na taháky stačí párátko omotané vatou, ty jsou odzadu přístupné. Do izostatů (tlačítek) je lepší stříknout Kontox (do poťáků může být místo diavy taky). Kotoučové magneťáky mají hodně mechanických hejblátek, ty se mažou vazelínou do ložisek, ale jen tak na špičku párátka, ale jen tam, kde už to je od vazelíny umazané, jinak tam, kde už to dře stačí malá kapka oleje. Pásková dráha a hlavy se čistí lihem (namočenou vatou na párátku).
K tištěným spojům: Ty se používaly ještě když byly elektronky, hodně to usnadnilo montáž, problém býval v tom, když konstruktér špatně odhadl šířku spoje, ten pak proudové zatížení neunesl a spoj vyhořel, ale to hrozí i dneska.
11Jana P - 24. 10. 2016 09:42
7: Reaguji i na přihrávku na téma "Kounovské řady"
Mám totiž jen pár km odtud chalupu a i celé "pohoříčko" Džbán mne svou tajuplností přitahuje. Byla jsem se na kameny podívat sice dosud jen jednou, ale chystám se tam znovu na jaře a mám dojem, že tentokrát se bude i počítat. Zúčastnila jsem se kdysi s těmi šutry i ankety v rádiu na téma "pamětihodnosti spojené s Járou Cimrmanem". Redaktorka tehdy se smíchem četla z mailu moji verzi, že kameny nahoru vyvozil, když si přivydělával na svoje výzkumy zeměměřičstvím. Bohužel ale opustil blízké Mutějovice dost překotně, protože neměl na zaplacení najatého povozu místního sedláka ani na odměnu pro siláky Kubu a Vencu, kteří mu s přepravou pomáhali. Tak jsem aspoň odhalila jednu dávnou záhadu, ale Svěrák by prý nebyl rád, nechce, aby mu někdo fušoval do řemesla.
12Jarda - 24. 10. 2016 15:24
11: Pohoříčko
Džbán nás při tehdejší návštěvě spíš odpuzovalo. Ke kamenům vedla jediná cesta, v jednom místě byla tehdy zatopená. Byla to louže jako malý rybník, nikdo z nás netušil, jak je to hluboký, jestli se s auty s měřící technikou dostaneme na druhou stranu. Velkých kamenů tam je asi pět, zbytek tam tomu Cimrmanovi mohly nanosit místní babky v nůších za pivo. Některé kameny jsou jakoby provrtané červy. Jak to celé vzniklo je záhada. Laciné teorie ala "slunovrat" či "pravěký kalendář" neberu. Kameny, nevím, jestli všechny, jsou vypodkládané menšími kaménky aby se neviklaly, možná, že v tom je klíč záhady. Proč se nesměly viklat? Docela by mě sem pasovala psychicky načnutá vrchnost. Bohužel, tady archivní dokumenty mlčí (aspoň tenkrát, když jsme tam byli)
13alava - 25. 10. 2016 19:45
12: Pohoříčko...
...zajímavý námět, i když Kounické řady osobně neznám, jako celý ten kout (Džbán, Pastýř, taky Panen. Týnec!!) Ale o záhady a tajemno se zajímám už dávno, tak mám něco načteno, a to i o menhirových polích ve světě. V Evropě vedou ty francouzské, nejen v Carnacu (na 3 tis. kamenů) jednotlivě, nebo poskládaných do dolmenů, ale i v celé Bretani. Některé jsou raritní, co do počtu kamenů, jiné, co do jejich velikosti. No a ve staré dobré Anglii toho je taky hodně a vede známé Stonehenge - to jsou dolmeny. O těch mně dosud neznámých franc. lokalitách jsem se dočetla nedávno, chodím si číst na iDnes cestovatelské blogy a teď je tam aktuálně jeden z mojí milované Francie a trošku kopíruje i některá mnou navštívená místa. Tak jsem si našla postupně nejeden zajímavý odkaz.
Ještě k těm našim šutříkům. Celá to oblast je tvořena opukou a kameny byly prý pokládány až na samý opukový podklad a snad proto byly podkládány ještě kamínky, aby byly stabilní. Za jakým účelem, těžko říct. Ale že ve světě šlo skutečně o jakési svatyně, pohřebiště, observatoře - sluneční či měsíční, je prokázáno.
14Jarda - 25. 10. 2016 22:51
13: Álo, ty seš dobrá!
Já z toho všeho co uvádíš, znám jenom ten Kounov a Panenský Týnec. No, Jana P tady zmínila zeměměřiče, pojďme se na ten Kounov jako zeměměřiči podívat. Je tam dnes 14 kamenných řad (ještě v roce 1979 jich bylo 16, přičemž prameny uvádějí, že jich tam kdysi mělo být dvojnásobek, polovinu temene kopce dnes zaujímá obdělávané pole, tam už kameny nejsou, zbytek pokrývá les - tedy aspoň do roku 1980). Délka řad je cca 300 metrů, tedy spíš "přistávací dráhy" nebo "pravěké závodiště" než svatyně nebo observatoř. Řady jsou od sebe 13,27 m nebo dvojnásobek. Tahle vzdálenost téměř odpovídá rybářskému provazci (13,1472 m), staročeské délkové míře zavedené Přemyslem Otakarem II., ale také přesně odpovídá 7 vídeňským sáhům (víd. sáh = 1,896 m). Vídeňský sáh platil v Rak.Uhersku v letech 1764 - 1876. Podle toho bychom mohli uvažovat o vzniku kamenných řad na dobu od 13. stol. později, nebo po roce 1764. Možná by taky bylo dobré tam vzít teodolit s buzolovým usměrňovačem a zjistit magnetickou deklinaci. Ta může taky hodně napovědět. Tím bychom mohli zjistit, zda byl směr kamenných řad vytyčen magneticky pomocí kompasu (kompas je v Evropě znám od 12. stol.) nebo jinak (astronomicky podle hvězd). Magnetická deklinace se v čase mění, třeba by se na základě dlouhodobých pozorování nechalo zjistit, kdy byla magnetická deklinace shodná se směrem kamenných řad. Ohne sranda, ale možná bychom věděli víc, já jsem tam tenkrát tahle měření neudělal, iniciátor výpravy se zajímal o něco jiného.
15akimoro - 26. 10. 2016 09:00
14:
Škoda, že už dnes nejsou takový nadšenci, jako jsi byl ty. Bylo by zajímavé o tom zjistit víc. Zas bychom věděli něco víc o vzniku Čech a jeho obyvatelích. Je zajímavé, že vznik řad typuješ nejdříve do 13 století. Já o nich četla už hodně dlouho, tak mi lecos vypadlo z paměti. Budu muset vyhrabat Bílkovu publikaci, abych nevypadala tak hloupě.
16Jana P - 26. 10. 2016 10:02
13: Taky mne přitahují všechny tajemnosti,
ale asi jsem imunní na nějaké nasávání energií a to jsem už pobývala nějakou chvilku v ruinách chrámu v Panenském Týnci, usilovně objímala Pastýře a fotila menhiry ve francouzském Camaretu. Jsem technikou nepolíbená, jdu spíš za zážitkem. Zahořím zvědavostí, začnu pátrat, ale najednou mne zase chytne něco jiného a jsem pryč. Ale - co byste jiného chtěli od Blížence!
17alava - 26. 10. 2016 13:13
Odkaz...
Tak jen pro zajímavost přidávám jeden odkaz na vysvětlivky pojmů megalitických staveb. Snad bude fungovat. Funguje, nelekejte se složitosti odkazu.
18Jarda - 26. 10. 2016 15:40
17: Funguje
a je to dobře napsané, doporučuji.
19Jarda - 26. 10. 2016 15:41
15: BYL ???
Tak pěkně děkuju, jaký BYL???? Ještě jsem, nějaké šrámy mám, ale ještě funguju. Jinak o Kounovských řadách netvrdím, že vznikly po 13. stol. Když byla zmínka o zeměměřičině, šel jsem na to přes metr. Říkal jsem si, že když to postavili tak přesně, že to museli nějak změřit a použít nějaké jednotky, no a nejblíž k tomu (vzdálenosti mezi řadami) byl rybářský provazec Přemysla Otakara II. a 7 vídeňských sáhů. To ještě nic nedokazuje. Mohlo by to dokazovat, kdybychom k tomu měli ještě ty údaje o magnetické deklinaci, ze dvou veličin by se dohromady nějaké datum dalo.
20Jarda - 26. 10. 2016 15:43
16: Blíženci
Blíženče nestěžuj si, já jsem taky blíženec, dokonce předválečnej. Víš, kolik Blíženců tady na tom webu je, resp. bylo?
V Panenském Týnci jsem taky nic necítil, ale už víme, že pod kněžištěm jsou kamenné základy starší stavby, možná malé rotundy, to je asi to, co tam psychotronikům dělá rotyku. Psychotronikou jsem se zabýval asi dvacet let v rámci výzkumu a po získaných zkušenostech bych tuhle metodu nikomu nedoporučil. Ze zdravotních důvodů. Třeba kardiak by vůbec neměl vzít virguli do ruky.
V Panenském Týnci mohou být ostatky sv. Anežky České, ale kde? Existují jakési informace, že ji sem přenesly řádové sestry z Prahy v dobách husitských bouří. Pan. Týnec patřil Žerotínům, ti s Žižkou neválčili, bylo tu tedy poměrně bezpečno. Možná uložily ostatky v klášterním kostele, ale ten asi před 300 léty vyhořel a už nebyl obnoven. Kde stával se neví, z té doby žádné mapy nebo malůvky neexistují, první opravdové katastrální mapování (stabilní katastr) začalo v Rakousku na základě císařského patentu až v roce tuším 1826, v Českých zemích pak o několik let později. Nelze ale vyloučit ani onen nikdy nedostavěný chrám, ten v té době už vypadal stejně jako dnes.
Stránky:

60k.cz | Nezávislý, přátelský a svobodný web | Šedesátka, oáza klidu pro seniory | 2013 - 2024