Jak nazvat album. Snad čas letí.
(autor: Marta, dne: 13.9.2017 20:05)
První fotka je před lety já a můj syn. Jak ten čas letí. Dcera má děti tak staré jako jsem byla já, když jsem se vdávala a syn má obě holčičky už také školačky. Taky máte ten pocit, že s přibývajícími roky ten čas nějak rychleji utíká? Děti od dcery Andy a Christina studují na vysokých školách ve Vídni. Dokážou při studiích vydělávat i celkem slušné peníze. Andy u sanitky pro první pomoc a Christina jako modelka a hosteska. Oba mají výhodu, že hovoří několika světovými jazyky. Navíc znají česky, což se moc ve světě nevyskytuje. Holčičky od syna, Eliška a Viktorka (po manželovi, protože mají stejný den narození) už chodí do šesté a druhé třídy. Nedávno to byli ještě mrňouskové a já se těšila z toho, že si jich můžu užívat. Začínají být malé slečny se svými zájmy. Ach jo.
Komentáře
Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel
Přihlásit se / registrovat1akimoro - 14. 9. 2017 09:59
Jak rychle děti stárnou
Taky se mi zdá, že ty děti rychle stárnou.Když jsem řekla nedávno dceři, ať tolik s tím stárnutím nepospíchá, tak mi odpověděla, že nestárne, prý si to mám vyřídit s Bárou, což je vnučka. Pravnučce už je víc než rok.
2Jana P - 14. 9. 2017 10:39
Jak nám ubíhá čas
už nejspíš dneska pozorujeme podle pilulí ubývajících z platíček léků. Kluci, které jsem nosila v náručí, už jsou o hlavu vyšší než já a ten nejstarší z vnuků už zakládá hnízdečko, takže asi můj čas prabáby je nablízku. Mně samotné moje stárnutí i přes nějaké ty neduhy zatím moc nedochází, jen vzpomínám, jak jsme v dětství považovali už třicátnice za staré. Leccos by se ještě "chtělo", jen kdyby se "mohlo", zaplaťpámbu, že je aspoň na co vzpomínat, než skelet a mozek vypoví službu definitivně. Zaujal mne vstup do webu staronové diskutérky Marty, zabrousila jsem na nabízené stránky. Musíš být, Marti, opravdu činorodá osůbka a myslím, že máme hodně podobných zájmů nejen proto, že jsme obě Blíženci (tj. neřízené střely). Z Tvých stránek jsem vytušila, že bydlíš v Šumperku, nemýlím se? Jsem v týdnu 9.-15.10.2017 ve Velkých Losinách v penzionu Horinka, moje klouby už se těší na tu horkou minerálku. Nabízím setkání, třeba i v Šumperku, jestli bys´měla zájem, budu tam sama a společnost bych uvítala. Zatím všem pozdrav a přeju vlídný podzimní čas.
3alava - 17. 9. 2017 23:20
Čas letí...
...ba co dím, pádí jako splašený kůň a říká se, že je to jediná spravedlnost na světě, že utíká všem stejně. I když, nakonec by nám někdo osvícenější mohl říci, že je to všecko jenom iluze...Marto vítej, je to moc fajn, že ses tu objevila. Nikoušek je pořád moc roztomilý pejsek ;-). No a ty naše děti a vnoučata - no jéjej - taky už jsem zasloužilá 6ti násobná babička a dokonce máme již skoro půlročního pokračovatele rodového jména. Zrovna jsem se od nejmladších vnuček a vnoučka vrátila. Také mi dělají velkou radost...Máš to hezky zdokumentované. Přeji vám hezké podzimní dny. I ten podzimek to letos bere hopem...
4Marta - 4. 3. 2023 23:25
... a letí a letí. Je k nezastavení. Bohužel.
Je rok 2023. Je to vůbec možné? Můj vnouček je už vystudovaný advokát ve Vídni, vnučka má dva bakaláře, pracuje taky ve Vídni, jsou to Rakušáčci. Dvě mladší vnučky taky vyrostly jako z vody. Jedna je na ekonomce a druhá za chvíli vyjde základní školu. Zamíří prý taky na ekonomickou střední. Já se stále věnuji józe a čchi-kungu. A ještě jednu změnu musím zmínit. Na koci roku 2022, přesně 19.12. nám našeho Nikouška zakousl rotvajler z vedlejšího vchodu paneláku. Mají ho takoví nezodpovědní lidé. Pes pokousal už hodně malých pejsků a dokonce i jednu holčičku. Ti lidé jsou tak nezodpovědní, že psa sice mají na vodítku, ale bez košíku a vůbec ho nezvládají. Když je na volno, tak nereaguje na žádný jejich povel. Navíc s ním chodí někdy i paní na invalidním vozíku, která ho ani neudrží. Tak se stala i ta příhoda s naším Nikouškem. Paní utekl, povalil manžela, ještě jednoho pána podstatně mladšího, vrhnul se na našeho čivaváčka a už to bylo... náš Niko sice měl 14 let, ale byl to zdravý a veselý tvoreček, nikdo by mu roky nehádal, se srdíčkem jako zvon. Jak říkal jeho pan doktor. K celé této příhodě jsem přišla i já, takže jsem to viděla. Pes mi Nikouška hodil na ulici k nohám a šel po mně. Nikoušek byl už bezvládný a už nebyl s námi. Bylo to hrozné a já se z toho pořád nemůžu vzpamatovat. A ještě musím podotknout, náš malý byl na vodítku a ten rotvajler si ho z vodítka vyrval. Zaplať pán Bůh jiné špatné změny se u nás neudály. Ale i tahle jedna se mnou pěkně zamávala. Přinesla mi poruchu spánku a já teď usínám asi tak ve 2 hodiny ráno. Taky mi přinesla velké dilema. Pořídit, nebo nepořídit si ještě pejska. Bez psích očí, které tak krásně mluvím to nějak moc neumím. Obě moje děti mi nezávisle na sobě řekly, že "pořídit" a kdyby se něco přihodilo, jako, že bych musela odejít i já tam někam za mými dvěma čivaváčky a dvěma jezevčíky (ty jsem měla nejdříve), tak že by se o následníka těchto pejsků postaraly. Tak v sobě řeěím toto dilema. Fakt je, že i jenom to pomyšlení, že bych mohla mi pomáhá. Jen se nemůžu rozhodnout, zda to mám riskovat, že nějakému malému tvorečkovi, bych provedla takovou věc. Mám na mysli tu změnu pro něj. Tak nevím. Fakt nevím. Teď si zatím místo s pejskem povídám s květinami, což je poněkud blbější, protože ty mi sice možná naslouchají, ale nedávají mi to nijak najevo. Všechny, kdotu jste moc zdraví.
5Růžena - 5. 3. 2023 10:34
Pejsek
Vůbec neotálej a nového pejska si do svého života vem . Vrátí se ti nejenom spánek ,ale i plno radosti . Když jsem před lety přišla o svého pejska, zemřel stářím, uvažovala jsem stejně jako ty. Tehdy jsme koupili vnučce jejího vysněného Maltézáka a dopadlo to tak že když vnučka vystudovala a odešla z domu za prací tak starost o pejska zbyl na mě. Dnes mu je 13 roků a já si nedokážu představit život bez něj. Jednou jsem napsala příběh s názvem..Jestli chceš poznat opravdovou lásku . pořiď si psa.Někdy se cítím špatně a člověku se nechce ven ,ale pejsek Čertík a jeho pohled jako by říkal ,vstaň a pojď,tak poslechnu a jdeme na procházku, Opravdu neváhej .