Jaro kde jsi??

Našla jsem tu jen nadpis. Asi proto, že se to jaro ještě nekoná. Alespoň u nás. Je zima,taky v posledních dnech hodně foukalo. Teď prší, ale čekám, že se déšť promění ve sníh, když nám ho slibují 20 cm i v nížinách. Máme prý na jaro počkat ještě 14 dní.

Ano, předběhla jsi mne. Chtěla jsem doplnit, že je to jen zkusmo otevřené album, abych správně navigovala Janu P. Až zapadáme slibovaným sněhovým přívalem, tak změním nadpis na "Jaro, kde jsi?" a něco tam dám ;-). Vymazat to totiž nejde.

Tak už jsem nahrála fotky. Sníh se zatím drží.

Alenko, ptám se s tebou, Jaro kde jsi? Na fotky, i když jsou zimní hezké podívání.

Chudáci sněženky a bledule u mě jsou pod sněhem a sníh se u nás taky drží ale právě začalo místo sněžení pršet tak asi to jaro přeci jen přivoláme i když na Josefa loni jsem stavěla sněhuláka.

...u nás po poledni začala také obleva a sníh taje. Bledulím a sněženkám zima neublíží, i macešky v korýtku z podzimu se hned začaly zdvihat. Ano, loni na Josefa jsme také zapadali a pak ještě na apríla. To padaly i kroupy. Všecko mám zdokumentováno. I to, že naopak před pár lety 18. února byly venku včely.

Jsem doma u kamen, venku to stojí za starou bačkoru. „Výuka“ dějin hudbou mě zaujala, přemýšlím, jak to vůbec bylo s příchodem Praotce Čecha a obracím se pro informace kam jinam, než k představiteli kvantity v české literatuře, Mistru Aloisu Jiráskovi a jeho Starým pověstem českým. Jako kluk jsem tuhle knihu míval rád. Vlastním její XXIII. vydání z roku 1947 s doslovem (nebo „předslovem“ ?) vydavatele J. R. Vilímka. Začínám číst, po chvíli přistihnu sám sebe, jak pobízím Mistra: „Nepindej a pojď k věci“. Nejde. Nicméně jeho věty jsou místy zajímavé. Například: „Nikým nehoněná, nehubená, množila se“ (rozuměj zvěř), „že jí sotva postačovala půda. Po černých lesích bytoval medvěd, hledaje duté kmeny s medovými plásty včel, od jejichž rojů zvučely stromy.“ Ale to jsme stále v lese. Až po dalších stránkách se ocitáme kdesi v pravlasti Slovanů na Visle mezi znesvářenými kmeny, odkud Praotec s bratrem Lechem odvádí své příbuzné do nové země. Po přechodu trojice řek Odry, Labe a Vltavy (?) přicházejí až k Roudnici k hoře Říp. Pokud přebrodili Vltavu, museli tedy přijít k Řípu od jihu. Podle knihy bratr Praotce Čecha Lech tady žije s ostatními pod Řípem, žádná zmínka o tom, že by snad zůstal v Polsku. Taky záslibné proroctví Praotcovo zní poněkud jinak než je obecně známo, Praotec v něm vůbec nezmiňuje mléko a strdí. Med ano, snad proto, že se z něho vyráběla medovina, ale mléko? Proč? Ovšem pokud by staří Čechové dokázali donutit mléko kvasit, mohli pálit mlékovici, to už by nebyl takový problém. Ale Mistr si je slovy Praotce naprosto jistý, žádné mléko ani strdí, musíme tedy věřit, že tomu tak doopravdy bylo. Čechové se zakrátko v krajině kolem Řípu rozšířili a pilně pracovali. Ukázka z knihy: „Ženy domácností si hleděly, předly, robily plátno i sukno, šily šaty a roucha, čechle, rubáše, sukně mužské i ženské, hace, pláště, krzna i kožichy“. Zajímalo by mě, které části těla zakrýval (-la, -lo) třeba čechle, hace či krzno. Ale možná to celé bylo trochu jinak: Žádná Visla, žádná Odra, v době příchodu Praotce na Říp už měla sousední Morava určitě nějakého svého Mojmíra a Praotec Čech, rozladěný jeho politikou odvedl svou družinu dejme tomu třeba od Litovle o kousek dál z Mojmírova dosahu, jak jinak vysvětlit, že Moravané i Češi mluvili odjaktěživa stejným jazykem? (Mimochodem, můj první šéf se shodou okolností taky jmenoval Mojmír a taky pocházel od Litovle. Vyšší postavy, spíš hubenější, dělal Moravákům čest. Nebylo ho možné upít.) Cesta od Litovle k Roudnici vedoucí tenkrát trním a hložím taky dala pořádně zabrat. Svět se neustále mění a kdoví, jak dopadne za nějaký čas samotná hora Říp (nebo Říť?)

...že ses našel aspoň Ty! Dobře jsi to rozebral. Já jsem ale četla (možná jen hypotézu), že Praotec přišel z ještě větší dálky ;-).

To je vtipné, už dlouho jsem se tak nenasmála. Taky na 60ce jsem nebyla dlouho, zdálo se mě to nudné. Včera jsem nahlédla, dneska znovu ... Možná, že se to tady rozeběhne.
K tomu Praotci: já jsem slyšela, že měli Češi přijít až odněkud z Kavkazu - Čech je podle některých historiků nějaký tvar slova čečenec. Už nevím jak to tenkrát vysvětlovali.
Ale to snad ne, to by nám náš praotec neudělal, abychom měli předky Čečence. Že ale k nám přišli Slované jižní cestou, přes Balkán, k té varianětě se přiklání snad většina historiků.
Přeji pěkné chvíle u studia historie.
J.

vzpomněla jsem si, že mi nedávno připlul jeden z těch putovních mailů s vědeckou studií, podle které se v tom řipském bochánku uvnitř děje něco nekalého a tak je možné, že v budoucnu změní tvar. Propadne se vrcholek a místo bochánku budeme mít asi roztomilou prdýlku.

vzpomněla jsem si, že mi nedávno připlul jeden z těch putovních mailů s vědeckou studií, podle které se v tom řipském bochánku uvnitř děje něco nekalého a tak je možné, že v budoucnu změní tvar. Propadne se vrcholek a místo bochánku budeme mít asi roztomilou prdýlku.

...uvedený u Járova příspěvku je zrovinka o tom.

...už v Čechách máme. Dokonce ji mám jako vtipný obrázek právě s Praotcem Čechem. Přímo sem to dát neumím, tak to dám do této galerie, pod kterou zrovna píšeme. Tento zajímavý skalní útvar s názvem Ďáblova prdel se nachází v Železných horách :-).
A dole je odkaz na vtipné pojednání o naší etnogenezi.

Hezké připomenutí rozkvetlé zahrady a následně zasněžené. Dobře, že děláš čistku ve fotkách, je na co se dívat.
Játi napíšu až budu mít chvíli. Teď jezdím pomáhat Haně chystat na otevření zahrady a tak jsem buď u ní nebo doma unavená. Ale chystám se ti napsat.