Můj adventní týden

Byla jsem od úterý v Praze. Nejprve jsem hlídala svoji nejmladší vnučku, bráškovi trhali nosní mandli a rodiče tam jeli s ním. Pak jsem navštívila některé své pražské kamarády, třeba jsem se viděla s Ančí, někteří si na ní ještě pamatují.Je to dcera kamarádky mulatky a jezdila k nám na prázdniny. Je z ní už krásná slečna. Také jsem strávila příjemné odpoledne se svojí "macechou" Miládkou. Trochu se protáhlo a po lahvince růžového vína jsem se potřebovala trochu vyvětrat a tak jsem se prošla večerní Prahou. Dorazila jsem domů v deset a čekalo mne pečení koláčků na sobotní návštěvu v Dětském domově v Pyšelích. Do postele jsem se dostala až v půl jedné a vstávala jsem už v šest. Do Domova jsem jela s Františkem a jedenácti studenty Přírodní školy.Na místě se k nám přidal ještě jeden absolvent PŠ. V domově byly převážně malé děti a několik větších, které jezdí i na dobrovolné akce PŠ. Cestou z nádraží mírně pršelo a tak jsme uvažovali o tom, co s dětmi budeme dělat. Jsou hodně živé. Podařilo se nám na dopoledne připravit hru s osmi stanovišti, které jsme rozestavěli po chodbách domova. Děti chodily po dvojicích a vždy je doprovázel jeden student PŠ. Hra se všem moc líbila a proběhla nevídaně v klidu. Po obědě jsme si s dětmi zazpívali v klubovně. Déšť se změnil v slabé mrholení a tak jsme po druhé hodině vyrazili na procházku. Větší děti a studenti si v lese za místním hřbitovem zahráli hru, při které hledali uschované bílé šátečky. Malé jsem si vzala já na hřbitov a tam jsme hledali rozsvícená světýlka. Po ukončení lesní hry jsme se přes městečko vrátili do Domova.Tady jsme si zahráli ještě pár her na poznávání pohádkových postav. A už byl čas se rozloučit.Byl to moc hezky prožitý den. Mně si moc oblíbil malý Martínek a vůbec nechtěl, abych odjela. Celý den se mne držel jako klíště. Kdyby byl v Domově sám, uvažovala bych o občasné pěstounské péči. Dělala bych mu náhradní babičku. Ale má tam už tři sourozence a brzy přibude další. Jeho maminka rodí každý rok a všechny děti odkládá do kojeneckého ústavu. Ani nedá souhlas k osvojení, jde o bílé děti, určitě by se pro ně adoptivní rodiče našli. Naše nesmyslné zákony jsou na takové lidi bezzubé. Stačí, že dětem pošle do domova jednou za čas pár omalovánek a nikdo na ni nemůže. Vůbec je nenavštěvuje ani si je nikdo z rodiny nebere. Vrátila jsem se unavená a na Martínka musím stále myslet.
V neděli jsme měli tradiční adventní rodinné setkání. Byly tam obě moje děti s rodinou a můj bývalý manžel. Dcera si dělala legraci, že to se hned tak nezažije.Toník totiž lyžoval v Rakousku a tak tam se mnou výjimečně nebyl. V pondělí jsem se s Toníkem vrátila do Mačic. Ale do Vánoc mne čeká ještě jedna cesta do Prahy. V pondělí pořádá Přírodní škola předvánoční koncert na kterém poprvé vystoupí školní orchestr. A v úterý má Tomášek se školkou představení Budulínek, které bude součástí vánoční besídky v Mečeříži a moc si přeje, abych tam byla. Tak, uznejte, to si nemohu nechat ujít.