A ještě jednou barborky

Podle dávné legendy se totiž u třešňové větvičky utržené 4. prosince poupata nerozvinou, pokud si ji pořídila virgo non intacta, tedy dívka, která přišla o panenství. Není divu, že mnohé raději barborky schovávaly (hlavně před rodiči), aby se neprovalil jejich „prohřešek“.

Jestliže se ale zadařilo a něžnou krásu rozpuklých květů doplnila trocha čarování, mohly vdavekchtivé dívčiny doufat, že to snad příští rok už konečně klapne.

Proč právě třešeň

K věštění se používaly zejména snítky třešní. A hle, první paradox. Tento strom sice zaujímá v křesťanství důležité místo, neboť zde symbolizuje panenskou čistotu. Ale aby se jeho plody dostaly k člověku, prý zařídila naše hříšná pramáti Eva, která je tajně odnesla z ráje. A ona dáma, jak víme, si zrovna s tímhle problémem ani velkou cudností kdovíjak hlavu nelámala.

Věštecké vlastnosti připisované voňavým haluzkám však nejspíš pocházejí z kultovních obřadů keltských druidů, kteří se o budoucnosti chodili radit se stromy i keři.

Nutná i vlastní iniciativa

Ovšem jen pasivní očekávání se u barborek nenosilo. Bylo třeba, aby po manželství bažící panny svému štěstí napomohly a provedly několik úkonů. Tedy především označily každou snítku jménem chlapce, jenž by se ženění nebránil. Kterému rozkvetla první, toho už sňatek s její majitelkou neminul.

Ale to byla jen první vlaštovka. Dívka pak ještě musela jeden kvítek odlomit a schovat za šněrovačku, protože jen tak se prý dal vyvěštěný svatební adept přilákat. Aby to bylo naprosto úplné, nesměla ani zapomenout pečlivě sledovat, kolikátý den po svaté Barboře se poupata rozvinou. Jeho číslo označovalo nejšťastnější, tedy svatební měsíc příštího roku.

Zvlášť se cenilo, když se květy objevily na Štědrý den. To se mělo do roka a do dne zaručeně tzv. spadnout z kazatelny.

Babice s cihlou

Rozkvetlé větvičky ale nevěštily jen medový čas budoucích líbánek - v tom spočívá další paradox. Daly se použít i zcela nečekaně, totiž k identifikaci čarodějnic v nejbližším okolí.

Na Šumavě se tradovalo, že když si barborkou stočenou do kruhu člověk prohlédl v kostele návštěvníky půlnoční (někde i jitřní) mše, uviděl všechny ty zavilé baby jagy, jak stojí zády k oltáři a drží v ruce cihlu. Proč právě onen stavební prvek, se nám ale zjistit nepodařilo.

Magickou moc barborek si hýčkáme dodnes. Už se však pro ně nemusíme brodit ve sněhu a hledat osamělý třešňový strom. Většina lidí jej bez listí stejně nepozná a ani ekologové nad touhle aktivitou zrovna nejásají.

Pro třešňové snítky stačí zajít do nejbližšího květinářství, i když nám tu nezaručí, jak žádá tradice, že pocházejí ze stromu desetiletého, z něhož je odřízli s dotekem prvního slunečního paprsku.

Třešňový pel-mel

Rozkvetlé snítky nevěštily jen sňatky, v oblasti předpovědí byly takříkajíc multifunkční:

Pokud se při jejím řezání myslelo na někoho, komu člověk nevěří, a větvička pak ve vodě uschla, usvědčila tím prý lháře.
Podle doby, kdy poupata na haluzce rozpukla, v náchodském kraji tipovali, zda v příštím roce přijde léto brzy, nebo se opozdí. 
Barborky ale nepocházely jen z třešňových stromů. Stejný název mělo i speciální pečivo, které v den sv. Barbory dostávaly děti. Peklo se z kynutého těsta ve tvaru dlouhé lopatky a ta se pak ještě ozdobila drobnými preclíčky a hvězdičkami.