Hradec Králové
Hradec Králové
Pahorek nad soutokem dvou řek se stal už v prvním století před Kristem místem pro bezpečné hradiště.Později ono místo ocenili i první Slované. Po nich objevili hradiště Přemyslovci, kteří zde postavili hrad a ten se stal významným správním střediskem východních Čech. Teprve Přemysl Otakar I začal roku1225 kolem hradu stavět ohrazené město, které se do dějin zapsalo zejména po smrti Václava II. V roce 1305. Tehdy se stal Hradec sídlem Elišky Rejčky, vodvy po Václavu II. Tehdy se do jeho nátvu dostalo slovo Králové.Eliška se opravdu chovala jako Královna a nejen protože byla vdova po VáclavuII, ale i jako vdova po Rudolfu Habsburskovi, za kterého se brzy po smrti Václavově provdala.
Zasazovala se proti volbě Jana Lucemburského jako kandidáta na čekou korunu a stavěla se na stranu Habsburků. Když neuspěla proti Lucemburkovi jako kandidátovi na český trůn, přivedla si ze Slezka vojáky, aby krále znepokojovala. Jan Lucemburský byl bojovník a brzy Slezany vyřídil. Poslal je domů a bojovnou královnu do kláštera ve Satarém Brně. Hradci však přídomek Králové zůstala stal se věnným městem čekych královen. Konec hradu byl dílem Jana Žižky s Trocnova, který jej rozbořil, když se proti němu postavil Bořek Diviš z Miletína jako jeden z protivníků. Dnes stojí na jeho místě střed města Hradece Králové.
Porpadlé jeptišky
Od pradávných dob se vyprávělo po Hradci, že na starém hradě stával klášter, v něm žily jeptišky. Jednoho dne, když se lidé probudili, pohlédli na městský kopec, byli překvapení. Kopec byl pustý, hrad zmizela s ním i jeptišky. Hradečtí si nedovedli událost jinak vysvětlit, než že se klášter i s jeptiškami zasunul pod zem.
Jezuita Balbín zaznamenal o jeptiškách tuto příhodu.
Na stráni pod hradem rostly byliny. Matka Balbínova poslala služku, aby je natrhala. Služka při trhání došla až do hradního příkopu. Když zvedla hlavu uviděla branku a před ní stála jeptiška a zvala služku ať jí následuje, odemkla dvířka. Služka byla zvědavá, ale i vystrašená a tak jen nahlédla dovnitř, v místnosti bylo velké množství stříbra a zlata. Jeptiška když viděla, že služka dál nepůjde vzala hrst zlaťáku a hodila je služce do zástěry se slovy“ Až bude tvoje paní zase potřebovat peníze příjď si pro ně. „
Služka doběhla vystrašená domů a odevzdala zlaťáky své paní. Víckrat se už do hradního příkopu neodvážila vstoupit.
Komentáře
Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel
Přihlásit se / registrovatTaky mám ráda pověsti.Hlavně jsem vždy dělala přípravu pro vnoučata a tam, kde jsme byli na pobytu jsem se pídila po pověstech, večer jsem vyprávěla a přes den byl výlet po tajuplných místech.To bych určitě využila, ale časy se mění a vnoučata s nimi.Malí se přizpůsobují velkým ,a těm jen mohu poradit s programem.