Landštejn

Landštejn

Na konci 12 století bylo jižní pohraničí, známé jako Vitorazsko, Odtržené od Čech. Rakušané je rychle osídlovali a na ochranu tu vystavěli důkladný hrad.

Přemysl Otakar II sňatke s Markétou z Babenberku dosáhl navrácení částečného území Vitorazska s hradem a okolím do Čech. Hrad později získali Vítkovci, větev která měla v erbu stříbrnou růži v červeném poli, začali se psát z Laindštejna. Po stu letech přešlo panství na dalších 200 let do vlastnictví rodu Krajířu z Krajku. Volfgang Krajíř s Krajku přestavěl a rozšířil hrad. Po nich se usídlili na hradě nakrátko Mohrové z Lichtenegga.

Po roce 1660 Landštejn zasáhl blesk hrad byl snad opraven, ale o sto let později 1771 zasáhl blesk hrad znou a tehdy ho majitelé nechali sputnout. Hrad byl rozebírán vesničany a používán na stavbu stavení. Zachovalé zařízení bylo odvezeno do jiných šlechtických sídel. Až ve třicátých letech 20 století se dočkala zřícenina turostického zájmu. Tehdy byla vypracovaná studie na opravu zachovalé věže tak, aby mohla sloužit jako rozhledna. Zůstalo u plánů. Nacistucká okupace znemožnila opravu. Až v roce1972 se začla věž opravovat, takže věž slouží jako rozhledna a v hradních prostorách si lze prohlédnout středověké zbraně.

Pověst:

Loupežníci

Syn šlechtice Moora Karel vedl v Lipsku bujarý a rozmařilý život, plný radovánek. Otec na něj zanevřel a zřekl se ho. Po čase , když se Karel vybouřil rozhodl se vrátit domů na rodný hrad, kde žila i panna Amálie, kterou on vroucně miloval. Rozhodl se napsat otci a poprosit o odpuštění a požádat o dovolení se vráti pod rodnou střechu. To se nelíbilo jeho bratru Františkovi, který se viděl dědicem na otcovských statcích, ten dopis který přišel zadržel. A otci přečetl dopis ve kterém se psalo, že je Karel stíhán pro hrozné zločiny, pro něž není hoden nosit nadále jméno Moorů.

Otec Karla velice miloval, ale po onom podstrečném dopise potlačil všechny své city k synovi a zřekl se ho. František rozhodnutí otce oznámil Karlovi a připojil pohrůžku, pokud by se karel vrátil bude bez prodlení vsazen do vězení. Karlovi nevázaní přátelé, z jejihž vlivu se chtěl vymanit, se chopili příležitosti a přemluvili ho, aby se ními vydal na loupeživou výpravu do Čech. Karel po přečtení dopisu se zatvrdil a přidal se k oněm loupežníkum. Byl nemilosrdý a nikoho nešanoval.

Vypravila se vojenská hotovost a oblíčila loupežníky. Loupežníkům byla přislíbená svoboda, když prozradí svého náčelníka, ale ti odmítli a probili se z obklíčení a uprchli k Dunaji a tam se utábořili.Karel přislibil druhům, že je nikdy neopustí a nevzdá se jejich řemesla.

K tlupě se přidal nový šlechtic mladý Kosíncký, který byl neprávem připraven o své dědictví i o snoubenku Amalii. Když Karel slyšel jméno , rozpoměl se na Amalii, kterou kdysi miloval a rozhodl se vydat do Čech k jejich hradu, aby jí uviděl a uviděl i svého otce.

Mezi tím se František dopustil další hanebnosti, řekl otci, že je Karel mrtev a ten upadl do bezvědomí. Františšek otce za živa pohřbyl. Starý sluha osvodil svého pána a živil ho tajně ve věži.

Karel přitáhl se svými lidmi k hradu, vyslal na výzvědy Kosínského a pak tajně vstoupildo hradu, aby se podíval na obraz svého otce, když se dozvěděl, že je mrtví. Na chodbách se sešel s Amálii , ta se přiznala, že ho pořád miluje. Bratr František potkal Karla a poznal ho ,pokusil se ho zabít.

Karel chtěl od hradu odtáhnout, Ale náhodou objevil skrýš ve které byl ukrýván jeho otec. Spravedlivě se rozlítil proti ukrutnému bratrovi. Loupežníci zaútočili na hrad, ale František, aby ušel spravedlivému trstu se oběsil.

Karel by rád zůstal s Ameli, ale jeho druhové mu připoměli jeho přísahu. Amálie prosila Karla ať jí usmrtí a on tak učinil. Pak se vydal sám dobrovolně soudcům.