Svatá Barbora

Svatá Barbora
Ze života

Svatá Barbora byla pravděpodobně sťata mečem za vlády císaře Galeria(† 311) během pronásledování křesťanů kolem roku 305. Existují však i další legendární zpracování její smrti. Podle nich měla být svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století, nebo na začátku4. století n. l. v Nikomédii v Malé Asii jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioskura. Její matka brzy zemřela, krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu, dle tehdejší helénistické kultury. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy stále zakázanýmkřesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden z přítomných sloužících byl však tajným křesťanem a přivedl Barboru k víře. K úctě Svaté Trojice pak nechala ve věži prolomit třetí okno.[2] Jakmile se o tom otec dověděl, chtěl ji donutit zříci se křesťanství. Barboře se podařilo utéci a skrýt se ve skalní puklině, ale skrýš otci prozradil pastýř.[2] Barbora se však dále bránila, byla mučena a nakonec ji otec vlastnoručně sťal hlavu. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil.

Uctění památky

Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, požáry a vůbec před rizikem náhlé či násilné smrti, je proto patronka havířů, dělostřelců, pyrotechniků, architektů, matematiků a dalších rizikových povolání a rovněž dětí.

Mezi známé ctitele svaté Barbory patřil papež sv. Řehoř I. Veliký či sv. Stanislav Kostka.

Výtvarné umění]

V ikonografii je vyobrazována s křížem, pavím pérem (páv, symbol nesmrtelnosti), mečem(symbol jejího mučednictví) nebo jako držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí kvůli očekávané smrti před popravou přinesl anděl). Také bývá představována s věží obvykle s třemi okny či její miniaturou, kterou držívá v ruce.

Zajímavost

Od jména svaté Barbory je odvozen i název pro barbituráty, podle kyseliny barbiturovépojmenované podle objevu na svátek svaté Barbory.

Barbora z Nikomédie (též svatá Barbora), panna a mučednice, patří ke čtrnácti svatým pomocníkům, vzývaným zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích. Jejich společná památka se slaví 4. prosince. Svaté Barboře je zasvěceno několik kostelů, z nichž nejznámější je kutnohorský chrám svaté Barbory. Ačkoli se o svaté Barboře zachovaly pouze kusé zprávy, katolická církev ji řadí mezi světce a mučedníky. Martyrologium Romanum (2001) její památku uvádí 4. prosince.

Lidová tradice

V českých zemích chodily večer před svátkem sv. Barbory dívky bíle oděné. Lokálně buď pouze mlčky nebo nahlas pronášely říkání nebo i zpívaly písně. Přitom nadělovaly drobné dárky dětem. Zvyk zanikal již před 1. světovou válkou, ve zbytcích se dochoval dodnes, např. na Žďársku.

Pranostiky4. prosince: sv. Barbory, panny a mučednice z Malé Asie ( + 307 )

     Svatá Kateřina prádlo máchá a Barbora je škrobí.
     Svatá Barborka vyhání dříví ze dvorka.
     O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
     Na svatou Barboru saně do dvoru.
     Po svaté Baruši střež nosu i uší.
     Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá celý advent.
     Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bývá hodně trávy.

Jaké je počasí na sv. Barboru, takové bývá až do vánoc.

Snese-li led o svaté Barboře hus, snese o Vánocích vůz.

Svatá Barbora mosty mostí, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.

 Svatá Barbora nosí bláto do dvora.     

Svatá Barbora nosí vodu a Mikuláš splavuje.