Svatý Václav
Svatý Václav
Vratislavovi se narodil v roce 907 nebo 908 (přesně to není známo). V té době byla Čechy rozděleny podle národů, které zde žily. Každé území se skládalo z několika knížectví. Čechové přebývali uprostřed v knížectví pražském a kouřimském. Na východě byli Charváti, z jejich hradů jsou známé Chrudim a Hradec.Na jihozápadě bydlel norod ke kterému asi patřily i Dúdleby, jehož území obsahovalo asi 6 knížectví s hrady Chýnovem, Dúdleby, Netolicí, Práchní, Plzní a Žatcem. Od severu přistupovali větve srbské, Chebané, Lutoměřici, Děčané, Lemúzi. Do dnes není možné zjistit zda knížata Pšovská ( jejich hrad Pšov je dnešní Mělník) náležela k srbům nebo k Čechům. Odhaduje se, že tehdy bylo v Čechách asi půl milionu duší ( lidí).
Ale vrátím se k samotnému sv. Václavu.
Po smrti knížete Spytihněva se ujal vlády jeho Bratr Vratislav, Který měl za ženu Drahomíru, která pocházela z rodu Stodoranů, lteří patřily k Luticům. Vratislav a Drahomíra měli 3 syny a 4 dcery. Nejstarší ze synů by Vjačeslav neboli Václav Výchva a první vzdělání se mu dostalo u jeho babičky Kněžny Ludmily. Později byl poslán na hrad Budeč, Kde kněz Venno vyučoval synky ze vznešených rodů latině.
Václavovi nebylo ještě patnáct let když kníže Vratislav zemřel. Podle tehdejších zvyklostí se nemohl ujmout vlády a tak zemi zatím spravovala kněžna Drahomíra ( vdova po Vratislavovi).. Drahomíra se netajila svou nevražvostí vůči své tchýni kterou milovali nejn její děti, ale i všechen lid. Ludmila se odstěhovala Na hrad Tetín, kde jí později nechala Drahomíra zavraždit., kde jeí nechala i pohřbít. Později Václav nechal převést ostatky Ludmily na pražský hrad a pochovat u sv. Jiřího.
Když se potom Václav asi roku 923 ujal vlády, nebylo snadné urovnat neutěšené vztahy, které panovaly za vlády Drahomíry.Rádcové mu nalouvali, že Drahomíra a jeho bratři proti němu strojí úklady. On Drahomiru vypověděl z Prahy a přestěhoval jí na Hrad Budeč. Později se přesvětčil o Její nevině a přivedl jí zpět na pražský hrad.
Václav byl Ludmilou vychován ke zbožnosti a i jeho vláda směřovala ke křesťanství. Nechal povolávat do Čech kněze a stavěl kostely. Hospodářství země prospěl značně tím, že dal razit první českou minci, denár. Dlouho se denár používal k placení daní a jinak kvet výměnný obchod. Lidé si nakonec zvykli platit denárem, což byl velký pokrok v hospodářství.
První příležitost k bitvě měl Václav když vytáh proti knížeti kouřimskému, který se podle kronikáře vzbořil proti václavovi, protože chtěl zabrat část knížectví pražského. Pověst vypráví, že když mělo dojít k bytvě, vzkázal Václav Radslavovi ( knížeti kouřimskému), aby bitvu rozhodli soubojem,ten který vyhraje bude vládnout a tak ušetřit životy lidí. Radslav na návrh přistoupil a když se s Václavem sešl, seskočil s koně poklekl a položil svůj meč na zam před knížete. Pozdě Radslav vyprávěl, když přijížděl k Václavovi uviděl na jeho čele kříž a po jeho stranách dva svaté muže. K bitvě nakonec nedošlo a radslav vládl svému knížectví pod svrchovanou správi Pražského knížectví.
Boleslav, i když také vychován kněžnou Ludmilou, byl prudší povahy. Žil ve Staré Boleslavi, měl tam mít snad jen dvorec, který byl jeho obživou. Boleslav záviděl bratrovi jeho moc a tak na svou stranu přetáh nespojence s Václavovou vládou. Mnozí v Čechá mu měli za zlé jeho mírnost, a že se podal německému císaři. Tito nespokojenci namluvili Boleslavovi, bratr usiluje o jeho zavraždění , že bude lépe ho předejít. Boleslav pozval Václava na posvícení, které se konalo 27. září, protože kostel vystavěný snad Boleslavem , byl zasvěcený svatým Kosmovi a Damianovi.Václav šel na mši a poní ho Boleslav přemluvil a on zůstal na hostině. Ráno po hostině děkoval Václav bratrovi, že je tak pohostil. Boleslav se uždéle nepřetvařoval a tasil meč. Kníže se ubránil a rozběhl se chrámu, kde ho dostihli jeho vrazi. Tělo leželo před chrámem, když k němu přispěchala Drahomíra. Zpráva se rychle roznesla a lid se děsil dalších dní, ale nikdo si netroufal odporovat bratrovrahovi a ten se ujal trůnu.O knížeti Václavovi bylo napsáno mnoho legend. První byla psaná ve staroslověnštině, vznikla již v první polovině desátého stoleti. Další známější byla od mnicha Kříšťana, prý Václavova synovce. Ještě jedna stojí za zmínku a ta co vznikla s podnětu biskupa Vojtěcha.. všechny legendy byly psané s úctou ke knížeti Václavovi a brzy na to začali Knížete Václava ctít jako svatého patrona a ochránce čechů.
Ve třináctém století vznikla hymna ,, Svatý Václave, vévodo České země...“, k ní přibyla i další sloka ve století 15 ,, nedej zahynouti nám ni budoucím...“
Hledala jsem dlouho kdy byl kníže Václav svatořečen, ale nic jsem nenašla. Vypadá to jakoby si český lid vytvořil svého světce. O Václavu mučedníkovi je malá zmínka, ale taky nic moc.