Velikonoční zvyky a tradice

                               Velikonoční zvyky a tradice

Velikonoce jsou křesťanskými oslavami konce období půstu a připomínají poslední dny Ježíše Krista, jeho smrt i vzkříšení, pohanská tradice se váže k oslavám Velikonoc jakožto svátkům jara a svým způsobem rovněž jakéhosi vzkříšení, znovuzrození a probouzení přírody. Na jaře se příroda budí k životu zpět po zimě. Je to období zeleně a veselých barev květů, slunečních paprsků a uvolnění po tuhé zimě. Tyto svátky oslavují i plodnost a nový život všeobecně, pro křesťany je to největší svátek v roce. Název Velikonoce je odvozen od Velké noci – noci, kdy vstal Ježíš Kristus z mrtvých.

Velikonoce nemají jedno pevné datum, kdy jsou slaveny. Konají se vždy v neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoční neděle pak může připadat na jakékoliv datum v rozmezí 22. března a 25. dubna.

Není od zajímavosti, že křesťané převzali svátky velikonoc z pohanských dob. Bylo snažší přesvědčit lidi, kteří uctívali pohanské bohy, v den kdy se slavil příchod bohyně Vesny a tan svátek se řídil podle prvního jarního úplňku, aby oslavovali ukřižování Ježíše v čase na který připadal svátek příchodu jara. Lidé si tak nenásilnou formou zvykli slavit ukřižování i vzkříšení. Z pohanských dob nám na Velikonoce zbylo pondělí a barvení vajíček na červeno což byla barva života.

Z historie Velikonoc

Velikonoce jsou pro křesťany nejdůležitějším momentem liturgického roku. Původně byly tyto svátky nazývány Pascha nebo Pesach - svátky izraelské pospolitosti. Byla to první ze tří slavností, která byla spojená s obětováním prvorozeného dobytčete ze stáda, jakožto památka vysvobození židovského národa z egyptského otroctví.

Křesťané vnímají Velikonoce jako slavnost ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, touto nocí, kdy k události došlo, je Velká noc.

O slavení Velikonoc se dočteme v Bibli, z biblických zápisů vyplývá, že tyto oslavy navazují na původní Pesach a spojují starozákonní přechod Židů přes Rudé moře a Ježíšovo zmrtvýchvstání.

Názvy dnů ve velikonočním týdnu

Velikonoční týden se nazývá týdnem pašijovým, jednotlivé dny v tomto týdnu mají své názvy a pojí se s nimi i některé pověry.

Květná neděle: je poslední postní nedělí. Podle Bible v tento den přijíždí Ježíš a jeho učedníci oslavit do Jeruzaléma svátek Pesach. Název této neděle je odvozen z květů, které připomínají palmové větve s květy, kterými lidé přijíždějícího Ježíše vítali a kterými se zdobí kostely. Na Květnou neděli se tradovalo, že:

Nemá se nic péct, aby se nezapekl květ na stromech a ten by pak neměl žádnou úrodu.

Spolknout jednu až tři svěcené kočičky zajistí zdravý krk po celý následující rok.

Zvyky na Květnou neděli: Svěcené kočičky se zastrkávaly za kříž či svatý obrázek, jinde se zase dávaly do sklepa. Obydlí se zametalo zelenými ratolestmi, aby všechna neřest tam zahynula.

Modré pondělí: je posledním masopustním pondělím, název Modré pondělí je pravděpodobně odvozen od látky, která se ten den vyvěšovala v kostele. Dříve se kostely zdobily modrým či fialovým suknem. V tento den by se nemělo pracovat ani nic dělat.

Šedivé úterý: V tento den se důkladně vymetalo a uklízelo obydlí.

Škaredá středa: Říká se jí též Smetná nebo Sazometná, podle tradice se v tento den mají vymetat komíny. Podle pověry, budete-li se v tento den mračit, pak Vám to zůstane tak po celý rok. Podle Bible je Škaredá středa dnem, kdy Jidáš zradil Ježíše.

Zelený čtvrtek: Na Zelený čtvrtek se naposled do Velikonoc rozezní zvony, říká se, že odlétají do Říma. Znovu se ozvou až na Bílou sobotu. Název čtvrtku je odvozen od toho, že se nosilo mešní roucho. V tento den se traduje, že je zdravé jíst něco zeleného, to proto, aby byl člověk zdravý po celý následující rok. Také se tradovalo, že kdo se tento den ráno omyje ranní rosou, ten má pevné zdraví (a krásu) na následující rok rovněž zajištěno.

Kromě zeleného se doporučuje jíst na zelený čtvrtek i med, uchrání nás před žihadly a uštknutím. Med se maže na speciální pečivo, zvané jidáše, které má tvar provazu a připomíná provaz, na kterém se Jidáš oběsil, když polibkem zradil Ježíše.

Na Zelený čtvrtek by se neměl nikdo s nikým hádat, jinak nás hádky a neshody budou provázet celý rok. Také bychom si rozhodně v tento den neměli od nikoho půjčovat, ale pokud dříve půjčené dnes vrátíme, pak si k nám údajně najdou cestu i peníze. Chcete-li mít hojnost peněz, zacinkejte mincemi v kapse při zvuku zvonů právě na Zelený čtvrtek.

Na Velikonoce bychom měli mít na stole zelené osení, zelenou jarní dekoraci. Čtvrtek je dnem, kdy se hodí nejpozději toto osení si zasít, při běžné pokojové teplotě nám totiž poroste 8 až 10 dní. Vhodným osením je ječmen nebo pšenice, ale můžete si zasadit třeba řeřichu, ta vyraší už do pěti dní a navíc je velmi chutná na chleba s máslem.

Velikonoční triduum: Vrcholem a středem křesťanské liturgie je "slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně". Toto „třídení" začíná večerní eucharistií na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o velikonoční neděli.

Velký pátek: V tento den byl podle Bible Ježíš souzen, odsouzen a ukřižován. Pro křesťany dnes platí přísný půst. Na Velký pátek se prý podle tradice otevírá země a vydává své poklady. V tento den se nemá nic půjčovat, ale ani darovat nebo prodávat. Na Velký pátek neperte prádlo, nemělo se ani pracovat na poli nebo spát v sadu.

Bílá sobota: V tento den končívá půst, který trval celých předešlých 40 dní. Na bílou sobotu se v domácnostech uklízí, pečou se mazance a velikonoční beránci, zdobí se vajíčka a pletou pomlázky. Příprava na oslavy Velikonoc jsou v plném proudu.

Pro Křesťany je tento dnem rozjímáním, v sobotu večer pak začínají vigilie – velikonoční bdění a tím se začíná slavnost Kristova, jeho vzkříšení.

Zvláštní tradice se v tomto dni váže k ovocným stromům. Za jejich „probuzení" k příští úrodě se postřikovaly vodou, někde hospodyně během zvonění otírala stromy čerstvě zadělaným těstem mazance nebo jiného obřadního pečiva. Nejčastěji lidé stromy třásli.

Ke katolickým obřadům Bílé soboty dodnes patří Svěcení vody, nové křty dospělých a obnova křesťanského slibu věřících.

Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o Velikonoční noci (vigilii). Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem.

Před vigilií se před kostely světil paškál - oheň, od kterého se zapalovala velikonoční svíce. Hospodyně předtím uhasily ohně doma a znovu je rozžhly až polínkem rozpáleným od paškálu. Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem. Popelem z posvěceného ohně se posypávaly louky.

Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční): Pro křesťany jde o nejdůležitější svátek roku, je to den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. V kostele se světí jídlo, které se pak podává u slavnostní tabule.

Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu", neboli "prvního dne po sobotě" (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" ("mši svaté") a tento den nazvali "dnem Páně". Každá neděle v roce je tedy zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu.

Velikonoční pondělí (Červené): Je někdy nazýváno i Červené pondělí následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V našem prostředí je spojeno s nejrůznějšími zvyky a tradicemi, které souvisí s přechodovými rituály končící zimy a začínajícího jara. Tyto pondělní zvyky vesměs vystupují z křesťanského rámce chápání Velikonoc.

V českých zemích je zvykem chodit s pomlázkou, ta je spletena z šesti až dvanácti vrbových proutků. Velikonoční mrskání děvčat jim má předat část jarní svěžesti a tato Velikonoční koleda, při které se odříkávají různé říkanky. Především na Moravě má tzv. mrskut silnou tradici. Odměnou pro koledníky jsou barvená a zdobená vajíčka a kraslice. Velikonoční koledování mívá v rámci krajových zvyklostí svá specifika.

Tradice velikonoční pomlázky

První zmínka o velikonoční pomlázce pochází ze 14. století. O velikonočním pondělí se jí prý šlehali manželé a milenci. Ospalci byli zas časně zrána poléváni studenou vodou, či se do vody dokonce házeli, aby se probrali.

Pletení pomlázky a koleda: Muži a chlapci si pletou pomlázku z vrbových proutků, na konci ji ozdobí stuhami a s pomlázkou vyrážejí v pondělí Velikonoční za ženami a děvčaty na koledu. Pomlázkou bývá krom spletených proutků také nazývána výslužka z koledování. Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků se vplétala barevná stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse, se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní pomlázky. Šleháním pomlázkou se ženám předává svěžest, mladost, ohebnost, mládí a zdraví. Svobodná děvčata chlapcům za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy.

Malování vajec

Malovaná vajíčka dávají děvčata a ženy koledníkům o Velikonočním pondělí jakožto výslužku za koledu. Zdobená vajíčka patří k jedněm ze symbolů velikonočního veselí. K malování na vajíčka se váže už ne tolik známá legenda. Při svém putování Ježíš a jeho učedník Petr přišli do jednoho statku a žádali u hospodyně o kousek chleba, ta však v celém obydlí ani kousek chleba neměla, avšak v tu chvíli uslyšela kdákání slepice, tak seběhla dolů do kurníku a pohostila je alespoň čerstvým vejcem v teplém popelu upečeném. Když pocestní odešli z domu, chtěla poklidit ze stolu skořápky, když je však chtěla smést, zjistila, že ty jsou zlaté.

Symbol vejce je symbolem nového života, plodnosti, životní síly, nerození, návratu jara bezpečí (díky skořápce) i zárodečného chaosu, ze kterého vzniká celý svět.

Existuje velké množství technik, jak vajíčka zdobit. Vybrat si můžete jakoukoliv techniku, která Vás láká či je Vám blízká a vyzkoušet ji, nebojte se experimentovat a zkoušet třeba i přírodní barvení vajíček, možná budete příjemně překvapeni. Technik barvení a zdobení je mnoho a každá má své kouzlo, i vyžaduje jinou dávku času, trpělivosti i jisté zručnosti.

Symbol velikonočního beránka

Symbol beránka je velice starý, byl rozšířen již za dob starých pohanů. Židé beránka zabíjeli na paměť vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví. V křesťanství je památkou Krista – beránka Božího, jeho nevinnosti, čistoty i poslušnosti. Beránek jakožto obřadní pokrm je znám již od doby středověku. Protože si beránčí maso nemohl dovolit každý, peklo se pečivo v podobě beránka. Tato tradice se nám dochovala dodnes.

Možná si říkáte: A co velikonoční zajíček? Tato tradice čokoládových velikonočních zajíčků je u nás v dnešní době také již poměrně rozšířena, není však naše původní, ale je převzatá z Německa

Barvení vajíček

Přidám pár rad jak obarvit vajíčka bez chemie. Když to vyzkoušíte budete mile překvapení a nikdo taková vajíčka nebude mít. Já je tak barvím každý rok.

Tak tedy

cibule barví vajíčka do hněda, kurkuma do žluta, červené zelí do červena, borůvky do fialova, červená řepa do růžova, špenát nebo tráva do zelena. Nedávno jsem se dočetla, že čaj nebo káva obarví vajíčka do oranžova, ale to nemůžu potvrdit, nemám čaj vyzkoušený, ale vím, že káva zbarví vajíčko do světle hnědé, to jsem zkoušela

Pokud by jste chtěli tuto starou techniku vyzkoušet nesmíte zaponout přidat do vaření 2-3 lžíce octa. Ocet zvýrazní jejich barvu. Vajíčka vařím se surovinami a pak je nechám po vaření ještě chvíli stát ve vodě s příslušnou potravinou nebo kořením.