Francie

Moc hezké pokoukání. Je dobře, že se vám výlet podařil.Potěšila jsi mě hezkými fotkami a těším se na povídání o vaší cestě po Francii.

Alenko, Helenko, moc vám to na Azurovém pobřeží sluší. Také se vám zdá, že splněný sen je sladký pocit? Příjemný přechod do „všedního života“.

...Provence, moře, hory, cesta - cesty ... L' amour - tous jours! Ano, splnění takového snu je krásné, ale jak se znám, budu snít další sen. Bylo to opravdu krásné, tím spíš, že jsme na to sdílení byly dvě. Ve mně to bude ještě dlouho doznívat, jestli vůbec - asi jako je nekonečné šumění mořských vln. Vydržela bych se na to dívat celou věčnost a nemohla jsem se poslední den od moře vůbec urvat. Až to bolelo... A v hlavě mi donekonečna znějí Puškinovy verše "K moři", které jsem jako dívka recitovala na soutěžích "Buď sbohem, živle nespoutaný..." nebo tak nějak, já to znám především rusky. Pokusím se z toho našeho zážitku postupně vypsat.

Přiznám se, že dlouhoooooo /1988 - Soči a 1989 - Zlaté písky/ jsem u moře nebyla. Zkrátka na to nebylo. V padesáti mě vyhodili ze zaměstnání, protože jsem se jim jako stará baba s pochroumanou páteří nehodila. Prodírala jsem se životem pět let před důchodem opravdu těžko, ze sociálních dávek se jen přežívá na lidské spodině. Zachránil mne před pěti lety odchod do důchodu! Byť ho mám podprůměrný - nyní cca 9200 - stačí mi na slušné žití i na to, na co před tím nezbývalo - divadlo, koncerty, výlety se seniorklubem, ale na moře by to asi nevyšlo. Jenže brigádou si pomůžu k nějaké korunce navíc a pak všechny tyhle peníze dávám na zájezdy. Takže už jsem byla pětkrát v Chorvatsku, jednou v Itálii a letos ve Francii - o které jsem ani nedoufala, že bych ji někdy navštívila. Škoda, že jsme se nedostali do Monaca - viděli jsme ho jen ze shora ze silnice, když jsme nad ním večer odjížděli domů.

Hlavně že jste si to užily.
Alenko, pamatuj si, že pokud máš chuť spřádat plány, je to znamení, že život si chce ještě něco užít....
Tak mu to dopřej.
Počasí bylo jako na objednávku!!! Dnes už je to o něčem jiném.
Já si ve čtvrtek splnila taky jeden z mých snů. Byla jsem v Národním na Rusalce. Nádhera. I slza ukápla...

...ano, to já vím, že člověk nemá ustrnout. Však jsem se na to moře načekala dobře 12 let. Naposledy jsem viděla v květnu 2003 Atlantik - La Manche - byl pěkně studený, ale nás pár děvčat od Mácháče tam vlezlo aspoň po kolena lovit mušle. V San Malo měl stejně azurovou barvu, jako tady Středozemní moře za krásného počasí.
Jinak ti blahopřeji k Rusalce. Já viděla cestou plakáty na balet Labutí jezero, to je taky můj sen, zatím nesplněný. Rusalku mi splnily aspoň filmy.

jsem nesmírně ráda,že jste ve zdraví zpátky-Vše,co jste prožily vám zůstane v podvědomí určitě velice dlouho!!!!Přeji vám to a těším se na nějaké reportáže!!!!!