všestranná polévka
Po předcích pocházím z vesnice, kde si lidé vážili své práce a nic, co bylo k jídlu, nevyhazovali, ale využívali. Také pamatuji válku (tu druhou!), takže následující recept reflektuje pouze tyto a žádné jiné skutečnosti. Nikdo se tedy nemusí bát, že si snědením níže popsané polévky ublíží.
Jak všichni víme, jeden z největších odpadů je ze zeleniny, včetně toho, co se jaksi ztratí v lednici a pak to vypadá (zdánlivě) nevábně.
Ingredience (libovolné množství a kombinace):
veškeré košťály ze zelí, kapusty, brokolice, zbytky mrkve, celeru, petržele, pórku a kedluben již naměklé a na řezu zahnědlé, měkčí cibule a česnek, nějaká ta brambora, prostě všechno, co člověku padne do ruky. Rovněž tak tučné řapíky z listů atd. Všechno se řádně oloupe, okrájí a omyje. Takto očištěné zbytkové části veškeré zeleniny, které jsou zrovna k dispozici, se nakrájí na malé kusy, zalijí se dostatečným množstvím vody, přidá se polévková kostka, kmín a nějaké to další koření dle chuti a dá se doměkka vařit. V žádném případě nezáleží na tom jaká všechna zelenina a v jakém poměru se dají dohromady. Po uvaření se obsah hrnce jemně rozmixuje, výsledek se naředí na požadovanou hustotu a podle chuti osolí. Tím vznikne základní polévka, kterou už lze klidně jíst a nesnědenou opakovaně ohřívat a jíst. Do polévky lze dát různé vložky - část brambor či mrkve vyndané před rozmixováním a pokrájené, nedojedené vařené těstoviny, poněkud uleženější šunku, hrubě nastrouhaný sýr a jinak to, co dovolí vlastní fantazie a neuklizená lednice. Stačí přikusovat k ní kus chleba, rohlík atd. když je zrovna třeba. Mně stačí samotná.
Tuto polévku jíme už léta s chutí a beze škod na zdraví. Je dobrá, pokaždé jiná, téměř nekalorická, obsahuje mnoho užitečných látek ze zelenin všeho druhu a je výborně stravitelná. Dalo by se o ní napsat ještě více dobrého, ale kdo to jednou zkusí, pozná to sám.
Přejeme Vám všem dobrou chuť!
Připomínky a vlastní zkušenosti jsou vítány!!!
Komentáře
Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel
Přihlásit se / registrovatChlebovou polévku přímo miluji, zvláště, když se tam přidá trochu smetánky. Nebo taková poctivá domácí koprovka...
Moje žena je také takhle vychovaná, takže máme i vlastní brambory ze zahrádky i něco ovoce. Když je hodně rajčat a jablek, dělám i chutney.
Nebo takový salát z fazolek. Někdy jej sem dám.
A ať nikdo neříká, že na to nemá čas, že to mohou tak akorát ti "staří", kteří stejně nemají do čeho dloubnout. Není to pravda. My to děláme pořád.
A ještě něco přidám:
Moje žena je nadšená houbařka. Přináší i bedly. Hlavy upravíme a sníme, nožičky nakrájím na kousíčky, opatrně usuším a pak rozsekám v nástavci mixéru na jemný houbový prášek. Ten se hodí skoro do všeho - polévek, omáček, rizota, zapečených brambor a těstovin a kdoví kam ještě. Doporučuji. Zrovna tak zpracovávám na prášek takové ty výhonky česneku, cibule a kdoví jaké ještě zeleniny, která jaksi omylem vyrostla jinde než měla a normálně se zarývá, nebo vyhazuje do kompostu.
No, raději přestanu
Líbilo by se mi, kdybychom tu vůbec spojili síly a začali sem dávat různé užitečné recepty.
A ještě něco - blahopřeji k 2. pravnučce. Já jsem nějak pozadu, mám zatím jen jednoho pravnuka.
Tady je můj recept na salát z fazolek, který jsem vymyslel pro svoji ženičku. Má ho hodně ráda.
Fazolky ne zcela zralé uvařit ve slané vodě do měkka, pokrájet na krátké kousky, přisolit, přidat nakrájenou cibuli, jedno rajče, vařenou mrkev a majolku. Šetrně promíchat. Množství a poměry viz fotografie.
Obrázky "sbírek" jejích hub bych musel najít v jejím notebooku. Tak snad zase jindy.
Níže připojuji nikoliv recept, ale pro inspiraci popis (celého oběda). Proto neudávám objemy či hmotnosti jednotlivých ingrediencí. Ani to nevím, přidávám vše od oka podle citu a chuti.
Polévka (k jídlu i jako základ pro omáčku), ze zbytků zeleniny, nalezených v lednici.
1 mrkev
Košťál z brokolice
Kus kořene petržele
Kus celeru
Trochu řapíků z listů kedlubny
Kus pekingského zelí
2 lžičky prášku z nožiček bedel
Kmín
Asi 2/3 kostky polévkového koření
Vody přiměřeně – spíš méně.
Uvařeno, rozmixováno, neředěno. Konzistence asi jako čerstvě uvařená rybízová marmeláda
Omáčka (udělaná z polévky)
Kousek másla a trochu oleje rozpálit, přihodit několik kuliček nového koření a asi 3 bobkové listy. Trochu nechat rozvonět, pak 3 lžičky mouky, světlá jíška. Do ní tak 3 sběračky polévky, promíchat, naředit, dosolit a nakonec přidány asi 4 lžičky zakysané smetany
Noky (příloha k omáčce)
Brambory uvařené ve slupce, po vychladnutí nastrouhané, hrubá mouka asi 1/3 hmotnosti brambor, 1 vejce, sůl.
Vypracováno těsto takové, aby se nelepilo na ruce. Vyválena „žížala“ asi tak na 2 tenčí prsty. Nakrájeno na kousky velikosti tak křepelčího vejce. Vhozeno do vařící se osolené vody. Chviličku po vyplavání vyndáno na talíř.
K tomu po 1 vejci natvrdo
Pozn.
Samotná polévka by se k jídlu musela naředit (podle chuti). Jinak by byla chápána jako moc hustá
Tak, přátelé/přítelkyně, co Vy na to?
Kuchařské omyly se u mne nevyskytují (tfuj, tfuj, abych to nezakřik...) a všem mým strávníkům vždycky chutná.
Teď se na mne jistě někdo vrhne a nadá mi, že se vytahuji. No nešť, pravda se dá ukřičet, ale nedá se vyvrátit.
Upřímně řečeno, největší důvod mých kuchařských eskapád je moje ženička, protože největší požitek pro mne je dívat se pokradmo, jak jí a jak jí chutná. Mnohdy jí ještě potajmu přihodím kousek ze svého talíře. Ale ona to nejspíš stejně ví.
Včera jsem navařil papriky, plněné mletým kuřecím masem v rajské omáčce a s těstovinami. Na té omáčce jsem si dal opravdu záležet. To byla ale bašta...
Proč to píši.
Nikoli proto, abych se vytahoval. Na to mám naštěstí ještě všech 5 pohromadě. Píši to proto, že mnozí/mnohé z nás si právem stěžují že doba je těžká, všechno se na nás valí, a tak nevíme mnohdy co si počít a je nám smutno. Ale pokud vezmeme své zkušenosti do hrsti, zjistíme, že svět zase není tak špatný a třeba nám je pak i veselo.
Viděli a poznali jsme toho v životě dost a dost a přece tu pořád jsme. Protože stačí vzít rozum do obou rukou a zamyslet se nad tím, co se nám různí kašpaři snaží namluvit. Máme rozum, máme zkušenosti, a tak umíme vidět své. Jen neposlouchat "dobře míněné rady" a spoléhat se na sebe. A hlavně nepropadat zbytečným depresím. Ty nechme mladým i s tím jejich "vyhořením". My vydržíme.
Já už ani nekoukám na televizi a raději si čtu. A je mi docela dobře.
Tak tady všem kamarádkám a kamarádům držím palce. Všechny 4.