Františkovy Lázně

Františkovy Lázně

Jak jsem již už dříve předeslala, dostala jsem k loňským Vánocům dárek týdenní pobyt v lázních.

To byl pro mě šok. Nejprve jsem vymýšlela proč nejet, ale nebylo mi dáno se na něco vymluvit. Jak měsíce ubíhali tak se blížil den odjezdu. Tady vyvstala nutnost vybrat to správné spojení do Fr. Lázní. Abych na něco nezapomněla začala jsem hledat dopravu už v srpnu. Když jsem konečně byla spokojená, tak jsem náhodou narazila na spoj Pardubice Fr. Lázně přímý spoj. Dohodla jsem se s mladými, že mě do Pardubic zavezou. Tohle tedy bylo vyřešené. Nastal další problém, spoj bylo Pendolíno, ale na něj je třeba koupit jízdenku předem a ještě místenku. No co, zkusím jízdenku koupit přes internet. Zadala jsem dotaz jak postupovat a ouha, odpověděli mi, že jízdenky je možné zakopit jen přes internetovou bránu. Věc o jejiž existenci jsem neměla ani ponětí. Tak honem do spořitelny se zeptat co to ta internetová brána. Paní u přepážky na mě koukla jestli jsem se nezbláznila, ale šla se zeptat své kolegině. Ta jí vysvětlila o co se jedná a jak takovou internetovou bránu zřídit, podmínkou je iternetové bankovnictví což nebyl problém. Tak jsme společnými silami sprovoznily internetovou bránu a mně už nic nebránilo v zakoupení jízdenky na Pendolíno. Koupila jsem si jízdenky hned v obou směrech, abych se nemusela starat o to jak si pořídit jízdenku v opačném směru.

Nastal den D a já vyrazila směr Pardubice, stále se staženým žaludkem, protože jsem pořád nevěděla co mě čeká. Pendolíno přijelo a já byla bezradná jak najít ten správný vagon a místo. Zeť mě upozornil, že je na dveřích napsané číslo vagonu a ze které strany je moje sedadlo. Já nastoupila a vlak se rozjel směr Praha. Zastávek mnoho neměl, ve vlaku se o nás postarali. Překvapilo mě, že jsem dostala zadarmo vodu a mohla si vybrat z několika novin. Cesta byla příjemná, sedadla pohldená a já za 4 hodiny vystoupila ve Františkových Láních. Nádraží na mně dýchlo vzpomínkami z dětsvství. Každým krokem, kterrý jsem udělala jsem šla vstříc svým vzpomínkám.

Prošla jsem parkem kolem jezírka na kterém byly místo labutí kačeny, ale ani tohle mě už nedokázalo vyvezt z míry. Byla jsem v době svého dětství a dospívání. Přešla jsem ulici a stanula na rohu ulice Boženy Němcové, ve které v minulosti bydlela teta, u které jsem hodně pobývala, později v té samé ulici bydle bratranec. Dala jsem se v levo po Ruské ulici a po pár krocích jsem stála u vchodu do hotelu Praha. Stáhnul se mi krk, protože jsem nevěděla co mě čeká, ale moje obavy rozptýlila paní recepční, která mě mile přivítal poslala do restaurace na oběd a než jsem se najenla ona připravila přijetí a předala mi klíč od pokoje s přáním hezkého pobytu.

Druhý den mi zavolala sestra, abych se dotavila k paní doktorce na určený čas, a zase milé setkání u paní doktorky, snadno jsme se dohodly, které procedúry mi budou vyhovovat. Hned od ní jsem šla na magnet a pak jsem měla dvě až tři procedúry denně.

Mezi snídaní a procedúrami jsem chodila po svých vzpomínkách. První den jsem chtěla vyfotit Františka. Františka jsem sice vyfotila, ale Františka prvního. A tak to šlo den za dnem. Vždycky jsem vzponěla, že bych se mohla podívat tam nebo jinam, jen na vyfocení toho Františka jsem neměla čas, Až v sobotu jsem se vypravila přímo k soše a vyfotila jsem Františka v plné jeho kráse a vy o něj nepříjdete . Překvapilo mě, že ulice se jmenují tak jak je znám z dětství, ani sametová revoluce je nedokázala přejmenovat a jsem mohla chodit kudy jsem vzpomněla a nemusela mít strach, že zabloudím.

V sobotu za mnou přijely mí přátele a rozhodli jsme se podívat ještě do Chebu a tady byly zase nové vzpomínky a navíc spousta hezkého foceni. Udělám dvě galerie. Jednu Františkovy Lázně a druhou Cheb. Doufám, že vám padnu do noty.