Úvod > Kluby > Tvoření, domácí práce, koníčky > Háčkování

Háčkování

(autor: Jarda, dne: 3.4.2014 08:38)
O ručních pracích ve chlapecké třídě Obecné školy

Bylo to dávno, tak ve čtvrté či páté třídě nám naše paní učitelka řekla, ať si na příští hodinu ručních prací od maminek vypůjčíme „háček“, že se naučíme něco nového. Maminka se sice trochu podivila, byli jsme čistě chlapecká třída, ale háček mi do školy půjčila. Hodina ručních prací začala netradičně. Paní učitelka prohlásila, že nevadí, že jsme kluci, že se dnes naučíme přišít si knoflík, stejně prý furt chodíme odrbaní jako košťata, tak ať si umíme aspoň něco spravit. Z tašky vytáhla několik z tvrdého papíru vystřižených koleček, o něco menších než lázeňské oplatky. Kolem středu každého z nich byly čtyři asi centimetr velké díry. Pochopili jsme, že jde o mimořádně velké „knoflíky“, které byly tak velké asi proto, aby je dobře viděli žáci i ze zadních lavic. Paní učitelka nejprve předvedla ukázku a pak už jsme „šili“ my. Přišívali jsme papundeklové knoflíky motouzem za pomoci jehly na opravy pytlů k hadru na tabuli. To by ještě šlo. Pak došlo na háčky. Na konci hodiny jsem měl po nesmírném šťourání upletené asi patnáct centimetrů dlouhé cosi, co bylo o málo tlustší, než nit ze které jsme to pletli. Měli jsme naši paní učitelku rádi a rádi na ni vzpomínáme, ale myslím, že tenkrát šlápla vedle. Od té doby mě nikdy nepopadla touha podobný výkon opakovat. Zanedlouho potom pak přišel „vítězný únor“ a s ním budovatelské nadšení a mnoho novátorských objevů. Nezůstalo ušetřeno ani tradiční zastaralé a zdlouhavé přišívání knoflíků. Proč? Asi tak jako se dnes nosí rifle, nosily se tenkrát modráky, a to i na vedoucích funkcích. Jejich nositel se tím hlásil k dělnické třídě. Jenže knoflíky byly k pracovním oděvům přišívány ve fabrice nějakým nedokonalým strojovým způsobem, po jisté době visela od knoflíku nit, a když jste se jí chtěli zbavit a odtrhnout ji, začala nit přeskakovat z jedné dírky knoflíku do druhé a za chvilku nebyla na modrákách ani nit, ani knoflík. Na jednoduché řešení přišli skladníci, kteří nahradili chybějící knoflík asi osmdesátkou hřebíkem. Spoj sice vypadal jako špatně zašpejlovaná jitrnice, ale sloužil spolehlivě. Bohužel, k vyšším kruhům do kanceláří toto řešení příliš neproniklo. Kde by vzal „inkoust“ hřebíky? Kancelářské sponky se k tomuto účelu nehodily. Taková byla doba.


Komentáře

Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel

Přihlásit se / registrovat
1Růžena - 3. 4. 2014 14:23
ruční práce
v naší třídě jsme na ruční práce byli rozděleni.Kluci šli do malé dílny kde se učili přibíjet hřebíky ,pilovat a ti zručnější na známky udělat krmítko ,nebo z dřevěných kramlíků a krabičky od zápalek pušku na střílení gumiček .Jak já jim záviděla.My děvčata jsme se učily plést ,háčkovat a přišívat knoflíky opravdové žádný papundekl. Na dřevěném hříbku jsme štupovaly vytvořené díry na punčocháčích.Z kulatých mýdel a špendlíků dělaly košíčky,z pohlednic šily krabičky nebo srdíčka. Taková výměna ušité krabičky za střílecí gumičkovou pušku byla velmi užitečná kluk byl spokojený že má pro maminku dárek a já zas střílela gumičky kde se dalo.Když došly přišla na řadu duše do kola .Z té bylo gumiček a pak taky klečení v koutě na hrachu když si otec píchnul kolo a chtěl vyměnit duši a místo ní našel jen ten kousek kde byl ventilek. V šesté třídě to už jsme mívali ruční práce i dílny společné a bylo to bezva.Kluci zápasili z háčkem a vlnou a my děvčata zas s pilníkem. Bylo plno užitečných zájmových kroužků .Když vnučka viděla v mém šití náprstek a dřevěný hříbek nevěřila tomu že je to k šití. Myslala si že ten dřevěný hříbek je na pasírování zeleniny do svíčkové a náprstek ,že je zastaralé trsátko.No a modráky na ně mám plno vzpomínek na nich fakt ty knoflíky nedržely. Manžel když je každý týden nosil z práce na vyprání tak měl často knoflíky přidrátované drátkem dokonce jednou i šroubečkem s matkou. Když jsem mu vše znovu přišila tak za týden zas přišel zadrátovaný ,někdy i zdrátovaný.Pětné téma na vzpomínání .Doufám ,že se k němu přidají i ostatní...
2alava - 3. 4. 2014 21:07
Ruční práce
Tak já si akorát vzpomínám, že my jsme museli mít ty ruční práce spojené i s kluky, protože já měla brášku dvojče, chodil do stejné třídy a když jsme vyšívali na kanavu pásek, tak jsem mu to doma opravovala, on byl levej. Dílny jsme pak měli taky společně, takže jsme např. dělali jednoduchý el. obvod a já pak pro nemoc chyběla. Když brácha dotáhl ten svůj jako "hotový" domů, tak jsem se to podle něj snažila taky dohotovit a vím, že jsem pak slavnostním zapojením vyrazila v celým baráku pojistky a ještě dostala "facku" (elektrickou), jestli i jinou, to už si napamatuju. Tu el. si pamatuju dodnes a když něco i jen málo "probíjí", tak to poznám a z el. mám respekt a už bych do ní nefušovala.
3petr - 3. 4. 2014 21:19
Děkuji za ruční práce
Už v obecné škole, to je od třetí třídy nás naše učitelka trápila ručními pracemi. Kluků moc nebylo, takže jsme se museli přizpůsobit holkám. Začínalo se barevnými bavlnkami, jehlou a proplétáním. Nevím, jak se ta látka jmenuje, ale byla to tuhá, naškrobená látka s řídkou osnovou. Takže čtverec červený, zelený, žlutý, tak 20x20cm. V tom pak dále stromeček a kytky. To si už moc nepamatuji. Jen vím, že pak pak přišel na řadu polštářek a já si měl vybrat vzorek na látce. Že na tom budu pak doma spát. Taky, že ano. Byl jsem na to pyšný a vlastně jsem na to dodnes rád, protože přišívání knoflíků, štopování ponožek a nakonec i háčkování jsem úspěšně v životě použil.

Proč děkuji, protože později, v osmé třídě, když mne začala bavit elektrotechnika, se hodilo držet v levé ruce pinzetu s diodou a cínovat ji s pistolovou páječkou v pravé ruce. A zvládat to i s miniaturními odpory. A stalo se to mým povoláním. Ne to háčkování, ale vyznat se v miniaturách a zvládat to.

Takže díky, díky paní učitelko za ruční práce. I dnes mi přišít knoflík nedělá potíže.
4alava - 3. 4. 2014 22:28
3: Kanava...
Petře, ta řídká naškrobená látka na vyšívání byla ta kanava, jak píšu. Ještě si vzpomínám, že doma u jedné mojí kamarádky z dětství jsem viděla i takový stroječek na štupování ponožek, prkénko s otvorem uprostřed, kolem něho hřebíčky s kulatou hlavičkou - na něm se pletly ze zbytků angory krásné šály a špulka od nití, kolem otvoru 4 špendlíky a na nich se zase vyráběly šňůrky "dutinky".
5Inka - 3. 4. 2014 22:33
Ruční práce a pak dílny a pozemky
Myslím,že jsme taky všechno dělali jako kluci .Potom v osmičce jsme měli navíc vaření a péči o dítě.Šily jsme košilku v ruce ,nesmělo to být na stroji a to mi nejvíc vadilo..V dílnách jsem vyrobila kastlík na toaletní papír ze dřeva-je stále na zahradě v kadibudce a slouží, přestože je na ten skládaný, nějak se tam udrží i ten kulatý.Můj muž chodil na vaření- nepovinný předmět- a jak se nám to hodí, umí vařit a hlavně ho to baví.Synci taky šili jahelníčky a mám je schované /ale tak ve třetí třídě/.A taky umí kluci uvařit a i vnuci začínají.
6Hanka - 3. 4. 2014 22:57
Ruční práce
Byla jsem tenkrát vychovatelka ve ŠD.4.třídu učil mladinký kantor.V plánu ručních prací bylo tehdy naučit děti šít knoflíky a učit i základy ručních prací-vyšívání,háčkování.....Vždy mě prosil,abych přišla "na hospitaci" a vzala hodinu za něho.S radostí jsem tyto chvíle vítala.Ze mně se časem stala učitelka MŠ a z něho ředitel školy!
7Jarda - 3. 4. 2014 23:39
2: Alenko,
jedna vlaštovka ("facka") jaro nedělá. To chce si zvyknout a pak tě už nic nepřekvapí.
8Jarda - 3. 4. 2014 23:40
3: No konečně
jsem tady snad našel kolegu. (A mezi samejma ženskejma!) Petře, i mě živila elektronika po víc než čtyřicet let. Co jsme si mohli přát víc, byl to obor snů, dala nám hodně. Díky za ni. Prosím Tě, na čem jsi pracoval?
9Jarda - 3. 4. 2014 23:47
1: Ano,
i já jsem míval knoflíky u pracovního pláště občas přišité drátem, ale normálně se používaly v resortu oděvnictví i šrouby, třeba v armádě. Odznak "Vzorný voják" byl k blůze připevněný šroubem M3x10 (ještě ho mám schovaný).
10Jarda - 3. 4. 2014 23:59
5: Inko vidíš,
nás nenechali vyrobit ve škole ani ten kastlík, tak jsme aspoň kreslili kradenou křídou po okolí obrazce (geometrické, byli jsme chlapecká škola a nevěděli jsme, že to tak nevypadá).
11petr - 4. 4. 2014 19:40
Dnešní doba
Děkuji alavě za kanavu. Zní to šifrovaně, ale za odpověď se má poděkovat.

Jinak reakce pro Jardu. Za dřívějších dobách bylo zapotřebí se vyznat v co nejširším oboru. Pro mne to bylo modlou, když se tam někde hýbaly elektrony. Ať to bylo přes tu diodu, nebo integrovaný obvod, nebo vysokonapěťový vypínač. Dnes to vidím, ... vyškolený na všechno, ale už mi ujel vlak. Spoustu vědomostí jsem nikdy nevyužil, protože mne vítr zavál tam, kde jsem byl prakticky sám, kdo do toho viděl. (na vesnici) Až krajské město trochu pomohlo. Pak zase změna režimu a pád. Velké ambice, ale lidé zvyklí nepřemýšlet, nezabrali. Dnes jim vyhovuje nejlépe být pokladní v Kauflandu. Běžící pás, skener, kreditka a ani nashledanou neuslyším. Živý robot. To není můj cíl.

I dnes se špatně hledají partneři se stejným rozhledem. Kromě toho je také problém, kdo to zaplatí, když už to může být zajímavé. Tak si dnes vlastně hraji, jako kluk, vymýšlím pro sebe a hlavně do šuplíku. Funguje to dobře ve světě, třeba v Singapuru. Tam ale mají jiné myšlení (a ne politiku).

Dnes si už s diodami nikdo nehraje, krystalka už snad ani nebude hrát, protože se vytratily vysílače pro ni. V kurzu jsou procesory a počítače. Tam už páječku nepotřebuji, ale zkušenosti z vyšívání a háčkování se pořád hodí. Logika a programování. Kam ano a kam ne, kdy ano a tak dále.

Tak to střídám. Internet, počítače, kamera, fotky, video, zvuk, střih, hudba a hlavně Linux. Ten neleze do peněz, jako Windows. A také nějaký spřátelený web, jak tento. Aby alespoň někdo si můj příspěvek přečetl. A jsem vděčný.

Taková to je dnes doba.
12Inka - 4. 4. 2014 21:39
Ahoj Petře,Jardo a spol.
Moc tomu Petře nerozumím, ale..Dnes z pochodu-neviděli jsme, co tam kdo načmáral, ale k tomu Ámosovi se to hodí...
13Jarda - 4. 4. 2014 22:23
12: Inko,
hodí ... ale je tam toho moc!
(Nádherně ostré foto v detailech)
14Jarda - 4. 4. 2014 22:40
11: Petře díky,
myslím, že jsme na tom byli podobně, jenom ten pocit marnosti, který tak trošíčku cítím a chápu, u mne není tak silný, to bude těmi roky navíc. Já jsem začínal s elektronikou v polovině let padesátých ještě s elektronkami, tehdy EF22, EBL21, AZ11 atd.,novum byly tehdy miniaturní heptalové 6F32, o něco později došlo k tomu, že jsme si doma vyráběli a zkoušeli první hrotové tranzistory, nakonec to byla vlastně jenom "dvojitá" krystalka, bez pinzety to nešlo, stejně jako u krystalky záleželo na nastavení a přítlaku hrotů ... jo to byla doba. Já už jsem se tady jednou vyzpovídal na staré šedesátce asi před 3 nebo 4? roky, to to utíká, opakovat se nechci. Nakonec jsem pracoval přes čtyřicet let na vývoji a výrobě měřáků pro lokalizaci podzemních objektů pro účely mapování, jednalo se třeba o podzemní vedení a objekty i jiného charakteru, zbytky staveb, podzemní dutiny, archeologie a pod. Samozřejmě bylo nutné znát víc oborů. Časem došlo i na zajímavé spolupráce v terénu. S bývalými spolupracovníky si občas ještě na nějaké měření vyrazíme, ale spíš už jen tak, pro radost.
Jinak ty "diody" jsou stále v kurzu. Jak bys chtěl řešit zařízení, které potřebuješ vyrobit třeba jen v jediném exempláři? Přece nebudeš navrhovat zákaznický IO. Tady stále vládne klasika.
Máš řadu dobrých koníčků. Taky jich nemám málo, člověk něco dělat musí, hlavně když z toho má nakonec někdo radost.
15alava - 4. 4. 2014 23:18
Jarda, Petr...
...no vidíte, pánové, jak si "medíte". Tak to má být! ;-)
16Jarda - 5. 4. 2014 09:38
15: To víš,
kam se hrabou dortíčky, kytičky nebo vepřový na takovou EL 12spec. v ppp.
17zorka - 5. 4. 2014 11:17
14: Jarda
Pánové, nechci se plést zrovna do vašich koníčků, když nevím o co jde. Ovšem obava z opakování je lichá. Jardo, co jsi napsal před 4 roky, to si už nepamatujeme, tak se opakovat můžeš. Myslím, že i naše skupinka se rozrostla o lidi, kteří tu před 4 lety nebyli.
18Jarda - 5. 4. 2014 12:06
17: Zorko,
to bylo strašně dlouhý, několik pokračování a já ten text ani nemám a ani nechci zahlcovat web na úkor zajímavějších témat. Napadlo mě, jestli náhodou nemáš nějaké fotky z Hradiště (Kelti)z novější doby, jak to tam vypadá teď, já jsem se dal do skenování starých filmů a mám tady Hradiště z roku 1964 a 1975, možná by se to dalo dát do galerie. Já bych sem dal retro a Ty pointu. (ve dvou se "tahá" líp, viz ...)
19zorka - 5. 4. 2014 13:38
18: Kelti
V Hradišti není nic, takže tam není co fotit. Je tam hrbolatá louka. Kdybys chtěl foto z keltské vesničky nebo muzea, to mohu zařídit.
20Jarda - 5. 4. 2014 14:08
19: Nojo,
tak nic, když tam nic není, tak nemá cenu sem něco dávat, tenkrát tam taky nic nebylo, jen dvojitý val a rovné pole, kde se pěstovalo obilí a brambory. V létě tam bylo nad přehradou hezky.
Fotky z vesničky a z muzea by určitě uvítalo víc lidí, jestli máš možnost tak dodej.
Stránky:

60k.cz | Nezávislý, přátelský a svobodný web | Šedesátka, oáza klidu pro seniory | 2013 - 2024