Háčkování

Bylo to dávno, tak ve čtvrté či páté třídě nám naše paní učitelka řekla, ať si na příští hodinu ručních prací od maminek vypůjčíme „háček“, že se naučíme něco nového. Maminka se sice trochu podivila, byli jsme čistě chlapecká třída, ale háček mi do školy půjčila. Hodina ručních prací začala netradičně. Paní učitelka prohlásila, že nevadí, že jsme kluci, že se dnes naučíme přišít si knoflík, stejně prý furt chodíme odrbaní jako košťata, tak ať si umíme aspoň něco spravit. Z tašky vytáhla několik z tvrdého papíru vystřižených koleček, o něco menších než lázeňské oplatky. Kolem středu každého z nich byly čtyři asi centimetr velké díry. Pochopili jsme, že jde o mimořádně velké „knoflíky“, které byly tak velké asi proto, aby je dobře viděli žáci i ze zadních lavic. Paní učitelka nejprve předvedla ukázku a pak už jsme „šili“ my. Přišívali jsme papundeklové knoflíky motouzem za pomoci jehly na opravy pytlů k hadru na tabuli. To by ještě šlo. Pak došlo na háčky. Na konci hodiny jsem měl po nesmírném šťourání upletené asi patnáct centimetrů dlouhé cosi, co bylo o málo tlustší, než nit ze které jsme to pletli. Měli jsme naši paní učitelku rádi a rádi na ni vzpomínáme, ale myslím, že tenkrát šlápla vedle. Od té doby mě nikdy nepopadla touha podobný výkon opakovat. Zanedlouho potom pak přišel „vítězný únor“ a s ním budovatelské nadšení a mnoho novátorských objevů. Nezůstalo ušetřeno ani tradiční zastaralé a zdlouhavé přišívání knoflíků. Proč? Asi tak jako se dnes nosí rifle, nosily se tenkrát modráky, a to i na vedoucích funkcích. Jejich nositel se tím hlásil k dělnické třídě. Jenže knoflíky byly k pracovním oděvům přišívány ve fabrice nějakým nedokonalým strojovým způsobem, po jisté době visela od knoflíku nit, a když jste se jí chtěli zbavit a odtrhnout ji, začala nit přeskakovat z jedné dírky knoflíku do druhé a za chvilku nebyla na modrákách ani nit, ani knoflík. Na jednoduché řešení přišli skladníci, kteří nahradili chybějící knoflík asi osmdesátkou hřebíkem. Spoj sice vypadal jako špatně zašpejlovaná jitrnice, ale sloužil spolehlivě. Bohužel, k vyšším kruhům do kanceláří toto řešení příliš neproniklo. Kde by vzal „inkoust“ hřebíky? Kancelářské sponky se k tomuto účelu nehodily. Taková byla doba.