Úvaha

Co je schopnost být šťastný?

Štěstí si tvoříme samy, je to jen pocit, který nás zaplavuje a hřeje. Nikdo nám nemůže pocit štěstí dát, pokud nejsme samy schopni tento fakt přijmout. Proto se někteří lidé cítí šťastni, když jejich děti, jsou zdravé, vlastní auto, dům atd., jelikož každý má vlastní sny a žebříček hodnot, který jim říká, „teď jsem dosáhl toho, co jsem chtěl.“ A někteří mohou být spokojeni už jen tím, že jsou všichni živy a spolu.

Proto pocit štěstí je pojem relativní a závisí na osobě, jež se jí toto týká. Na individualitě a osobnosti člověka. Na tom co mu předali rodiče, prarodiče, kamarádi a vlastní zkušenosti i emocionální vyspělost jedince.

Od dob existence lidstva se člověk žene za matnou vidinou štěstí, jež je důsledkem jeho zkázy. Některé církve nám slibují, že pokud budeme dodržovat jejich pravidla štěstí se dostaví. A pokud ne teď později určitě. Měj víru a vše se dostaví (v tom je určitý díl pravdy záleží na podstatě chápání), naděje je to jediné co nám zbývá a i vtom je malinké štěstí.

A kdy jsem šťastná? Já ke štěstí potřebuji málo, v životě jsem prožila spoustu nepříjemných situací (pro někoho zlých věcí), ale nikdy jsem si z toho nic nedělala. Žijeme jen jednou a zatím nemám pocit, že přišel čas si rvát vlasy a hořekovat nad osudem na to určitě jednou přijde chvíle, ale ne teď a ne tady. Pokud člověk žije, může se stále prát s osudem.

Taky jsem šťastná, že má dcera přežila rakovinu. Raduju se z každého dne, kdy trávíme spolu jako rodina. Že můj syn vše zvládl jak dospělí. Vždy mě potěší, když jsou lidé kolem mne šťastni, něco se jim povedlo a jsou spokojeni.

Jestli je rozumné radovat se z toho, co máme a nermoutit se pro to co nemáme? Nevím, pravidla společnosti vytváří člověk, a ten jak je známo „ je omylný“, a dnes říká, že je hloupost mít radost, když jsme chudí a nemáme nic, ale pokud nemáme nic, nemusíme mít strach, že o to přijdeme a tak můžeme být šťastní, jelikož nemáme co ztratit.