Vzpomínka
Den před vánočními svátky uplynulo 15 let od úmrtí významného spisovatele, zakladatele české literatury faktu, dr. Miroslava Ivanova. Miroslav Ivanov bývá často uváděn jako „řešitel záhad české historie“, napsal celkem 35 knih (z toho 4 pro děti), mnohé z nich vyšly v zahraničí, kde zaznamenaly velký úspěch. Rád vzpomínám na těch 22 let, kdy jsem měl možnost s Miroslavem Ivanovem spolupracovat. Naše spolupráce začala v roce 1977 elektronickým výzkumem staroboleslavského historického areálu pro druhé vydání knihy „Vražda Václava, knížete českého ...“. Posledním společným dílem byl výzkum kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi týkající se domnělých ostatků Jana Žižky pro knihu „Kdy umírá vojevůdce“. Do Čáslavi jsme ale jezdili ještě dlouho po vydání knihy, bohužel, toho nejzajímavějšího objevu v onom známém výklenku v čáslavském kostele se už nedožil. Bylo to 22 let, kdy se člověk opravdu nenudil, stále bylo o čem přemýšlet. Jako památku na přítele a vzácného člověka uchovávám hromádku dopisů, nejen pro jejich obsah. Dr. Ivanov byl znalcem výtvarného umění a filatelie, dopisy frankoval vždycky známkami méně běžnými, a takovým způsobem, že každá obálka je filatelistickou vzácností. Krátkou vzpomínku si dovolím zakončit jeho slovy: „Nežádám, abyste s mými názory souhlasili, postačí, budete-li o nich přemýšlet“. Myslím, že bychom tuto myšlenku neměli vztahovat pouze na názory Miroslava Ivanova.
Komentáře
Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel
Přihlásit se / registrovatK Haidrichiádě
Právě jsem přečetl knihu "Atentát na Reinharda Heidricha" a něco mi tam nehraje. V jednotlivých skutečných epizodách kolem atentátu a vůbec kolem ilegální činnosti figuruje pouze jednou osoba, která je komunistou - je uvedená poznámkou "jestli mu nevadí, že je komunista". Naproti tomu v globálním a blíže nijak nespecifikovaném hodnocení se na několika místech zdůrazňuje ohromná úloha komunistů v odbojové činnosti. Mám tedy dotaz na autora, který se jinak úzkostlivě drží faktů, jestli to byla povinná úlitba tehdejším bohům, nebo komunisté fakticky hráli významnou roli v tehdejším odboji. Myslím aktivní roli, na propagandu a letáky byli vždycky kabrňáci.
Jinak se považuji za pamětníka té doby i když mi bylo pouze 9 let. Narodil a žil jsem v té době ve Valči, což je vesnice sousedící s Dolními Vilémovicemi, v níž se narodil Kubiš. Jejich obec patří do naší farnosti. U nás na faře hledali gestapáci v matrice kdo a jak je s Kubišem příbuzný. Cestu ze školy jsem měl společnou s kluky z Vilémovic a jednou jsme dva gestapáky potkali. Překvapilo mne, jak rychle všichni ti hoši (vzpomínám si na šest z nich) vystřelili pravé paže nahoru a zdravili "Heil Hitler". S rozpaky jsem to po nich opakoval, čímž jsem poprve a naposledy zdravil árijským pozdravem. Dnes se klukům, před kterými jinak neobstála žádná autorita, nedivím. U nich ve vesnici muselo být pravé peklo a všudepřítomný strach. Gestapáci také odvedli přímo z vyučování naši spolužačku Milušku Čechovou a odvezli pak s celou rodinou do Terezína. Asi po roce ji pustili (ostříhanou do hola). Vykládala, že gestapáci v matrice našli jejich příbuzenství s Kubišovými asi z pátého kolena, o čemž neměli ani tušení.
Fotky věcí nalezených po atentátě nosili u nás četníci k nahlédnutí všem. Byla tam i fotografie kola (což autor podle knihy nevěděl jistě). Pamatuji, že maminka k němu poznamenala, že by takové zrovna potřebovala.
Byl bych rád, kdyby mi dotaz uvedený na začátku někdo zodpověděl. Dělám si ke každé přečtěné knize poznámky a pro tohle neznám odpověď.
S pozdravem
Paul
Četla jsem Nejen černé uniformy Hořel snad i kámen /Asi povinná četba dětí/
Jinak se domnívám, že literatura M.I. povinnou četbou nebyla. Kantoři na literaturu faktu moc nebyli. Jednou jsem se ho zeptal (to jsme se ještě moc neznali), jak to jako spisovatel dělá, když něco píše, aby v tom bylo obsaženo něco jiného, protože jsem byl zatížený rozbory literárích děl z gymplu. On řekl, že jak myslí, tak píše, žádné postranní významy nepoužívá a s ohledem na školní rozbory že by byl velice nerad, kdyby se s jeho dílem v budoucnu takto nakládalo. Byla to ode mne pitomá otázka, později jsem si uvědomil, že pokud by používal nějaké skryté významy či alegorie, už by to nebyla literatura faktu. Z literatury faktu se poněkud obtížně dělají nějaké literárně vzletné obsahy, neřku-li rozbory, když spisovatel napíše přímo to, co myslí. Potom už není co rozebírat.