Vzpomínka

Ing.Alois Paul
K Haidrichiádě
Právě jsem přečetl knihu "Atentát na Reinharda Heidricha" a něco mi tam nehraje. V jednotlivých skutečných epizodách kolem atentátu a vůbec kolem ilegální činnosti figuruje pouze jednou osoba, která je komunistou - je uvedená poznámkou "jestli mu nevadí, že je komunista". Naproti tomu v globálním a blíže nijak nespecifikovaném hodnocení se na několika místech zdůrazňuje ohromná úloha komunistů v odbojové činnosti. Mám tedy dotaz na autora, který se jinak úzkostlivě drží faktů, jestli to byla povinná úlitba tehdejším bohům, nebo komunisté fakticky hráli významnou roli v tehdejším odboji. Myslím aktivní roli, na propagandu a letáky byli vždycky kabrňáci.
Jinak se považuji za pamětníka té doby i když mi bylo pouze 9 let. Narodil a žil jsem v té době ve Valči, což je vesnice sousedící s Dolními Vilémovicemi, v níž se narodil Kubiš. Jejich obec patří do naší farnosti. U nás na faře hledali gestapáci v matrice kdo a jak je s Kubišem příbuzný. Cestu ze školy jsem měl společnou s kluky z Vilémovic a jednou jsme dva gestapáky potkali. Překvapilo mne, jak rychle všichni ti hoši (vzpomínám si na šest z nich) vystřelili pravé paže nahoru a zdravili "Heil Hitler". S rozpaky jsem to po nich opakoval, čímž jsem poprve a naposledy zdravil árijským pozdravem. Dnes se klukům, před kterými jinak neobstála žádná autorita, nedivím. U nich ve vesnici muselo být pravé peklo a všudepřítomný strach. Gestapáci také odvedli přímo z vyučování naši spolužačku Milušku Čechovou a odvezli pak s celou rodinou do Terezína. Asi po roce ji pustili (ostříhanou do hola). Vykládala, že gestapáci v matrice našli jejich příbuzenství s Kubišovými asi z pátého kolena, o čemž neměli ani tušení.
Fotky věcí nalezených po atentátě nosili u nás četníci k nahlédnutí všem. Byla tam i fotografie kola (což autor podle knihy nevěděl jistě). Pamatuji, že maminka k němu poznamenala, že by takové zrovna potřebovala.
Byl bych rád, kdyby mi dotaz uvedený na začátku někdo zodpověděl. Dělám si ke každé přečtěné knize poznámky a pro tohle neznám odpověď.
S pozdravem
Paul

Četla jsem Nejen černé uniformy Hořel snad i kámen /Asi povinná četba dětí/

Járo dík za vzpomínku. Dílo dr. Ivanova jsem moc neznala, vím o něm jen málo.Ale jeho knihy byly pro historiky skvost.Můj pan učitel Hajs mě na něj upozornil, když po vyhazovu v 1968 se stal knihkupcem. Jemu vděčím za hodně co se dobré literatury týče. Ivanov mezi doporučené patřil. Ani jsem si neuvědomila, že je to tak dlouho co odešel do věčných lovišť. Dík za tvou vzpomínku. Připomněla mi mého dobrého učitele.

nevím, jestli jsi text opsala z nějakého blogu, nebo jestli mám panu ing.Paulovi odpovídat, ale to bych asi dost dobře nemohl, nejsem autor. Pokud se pamatuji, tak se za války o komunistickém odboji moc nevědělo, jistě existoval, ale byly tu jiné skupiny, převážně zpravodajské, Obrana národa a další. Za heydrichiády, pokud si vzpomínám, visela fotka kola s baloňákem a aktovkou v každé výloze a domy obcházeli vojáci a kontrolovali občanské průkazy, jinak nic nechtěli. Nevím, kdo je autorem knihy kterou cituje pan ing. Paul, v knize Mir. Ivanova myslím tahle fotka je. Pokud jde o vztah Miroslava Ivanova ke KSČ, pokud vím, tak dr. Ivanov byl po válce členem nár. soc. mládeže, tedy strany, ve které byla také Milada Horáková, takže měl po maturitě automaticky zákaz dalšího studia. Proto nastoupil práci v hutích kladenských oceláren. Jako hutník, dělnický kádr, už se na studia přihlásit mohl. Pokud je mi známo, tak koncem 70. let byl jedním z pěti členů tehdejšího svazu spisovatelů (z asi 150) kteří nebyli ve straně. Jednou z jeho prvotin byla kniha "Lenin v Praze", možná jako úlitba k tomu, aby mohl psát o čem chtěl, ale nevím, tu knihu jsem nikdy nečetl, v době kdy jsem se s ním seznámil, už dávno nebyla na pultech knihkupectví.
Jinak se domnívám, že literatura M.I. povinnou četbou nebyla. Kantoři na literaturu faktu moc nebyli. Jednou jsem se ho zeptal (to jsme se ještě moc neznali), jak to jako spisovatel dělá, když něco píše, aby v tom bylo obsaženo něco jiného, protože jsem byl zatížený rozbory literárích děl z gymplu. On řekl, že jak myslí, tak píše, žádné postranní významy nepoužívá a s ohledem na školní rozbory že by byl velice nerad, kdyby se s jeho dílem v budoucnu takto nakládalo. Byla to ode mne pitomá otázka, později jsem si uvědomil, že pokud by používal nějaké skryté významy či alegorie, už by to nebyla literatura faktu. Z literatury faktu se poněkud obtížně dělají nějaké literárně vzletné obsahy, neřku-li rozbory, když spisovatel napíše přímo to, co myslí. Potom už není co rozebírat.

knihy Miroslava Ivanova byly pro historiky spíš provokací, oni nějaké nové metody výzkumu tenkrát moc nebrali.

Je to z blogu a já se na něm dívala, co jsem o něm věděla.