Úvod > Kluby > Tvoření, domácí práce, koníčky > Žňové vzpomínání

Žňové vzpomínání

(autor: Jarda, dne: 20.9.2015 00:15)
vzpomínka na žně 50. let

Bylo, nebylo ... ale bylo! Mé vzpomínky na žně se týkají žní asi tak v polovině let padesátých minulého století, kdy se u nás na vsi ještě soukromě hospodařilo. Dnes je jiná doba, přijede kombajn, trochu se zapráší a za hodinku za dvě už fouká ze strnišť. Tenkrát trvaly žně několik týdnů a žila jimi celá vesnice. Všude voněla sláma, byla to tvrdá práce, ale taky kus poezie. 

Samotné žně byly starostí těch starších, nám bylo houbelec, nebylo nám ani dvacet a měli jsme své starosti. Ale jak bylo tehdy zvykem, o žně se především staraly potažmo odshora až dolů všechny státní a stranické orgány. Jedním z organizačních opatření bývaly také tak zvané žňové hlídky. Měly za úkol zabránit jakémukoli pokusu o narušení průběhu žní, museli jsme být bdělí a ostražití, když už nám sem imperialisté předtím naházeli mandelinku bramborovou, aby se jim ještě ke všemu, nedej Pán Bůh, nepodařilo zhatit žádným způsobem žňové úsilí našich družstevníků. Členy žňové hlídky určoval v rozpise Místní národní výbor. Hlídalo se ve dvojicích, dvojice, myslím, asi v 1 hodinu po půlnoci střídaly. V této aktivitě se nezapomínalo ani na nás, tehdy mladé. Trávit čas na hlídce bylo možné všelijak, buďto ji v poklidu prospat v křesílku v sále objektu MNV, kde byl uskladněný čalouněný nábytek, nebo aktivně. Mnozí z nás tak na čerstvém vzduchu za vlahé letní noci pod hvězdami prohýřili hlídku s lahví třešňového vína za 8 korun z místní prodejny potravin – tenkrát jsme obdivovali, jak taková lahvinka dokáže člověka plného síly dostrkat třeba tam, kam se mu právě v té chvíli vůbec nechce, nebo pochůzkou po vsi, pak se člověk mohl dozvědět věci ... třeba slyšet z otevřeného okna do noci trvající debatu manželské dvojice po tom, co si manželka přivedla toho svého z hospody. Vyšší, ženský hlas neustále sílil a tvrdými slovy káral a káral, hlubší, tlumenější, mužský, v přestávkách kdy se vyšší hlas potřeboval nadechnout, opakoval: „... uděláš pár šišmánků a pak se divíš ... jak z toho má člověk žít?“ Pravda je, že nadváhou zdaleka netrpěli, ale to tenkrát nikdo. Recept na šišmánky nemám, ani nevím, co to bylo, asi nějaké vdolky, vidět tam nebylo, ale to už všechno odnesl čas ... žně u nás dopadly vždycky dobře, imperialisté až k nám nedosáhli a nakonec i je odvál čas, jenom ty šišmánky zůstaly v mé paměti dodnes.


Komentáře

Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel

Přihlásit se / registrovat
1Růžena - 20. 9. 2015 08:23
Šišmánci
no vidíš úplně jsem na ně zapoměla vím že je dělávala maminka z mouky nevím jestli hladké nebo polohrubé z které zadělala těsto tak jako na buchty nedávala do něj žádný tuk jen místo jednoho vejce dávala 3 žloutky . Pak těsto rozválela na placku a potřela ji sněhem z bílků a posypala hustě namletýma ořechama . Zatočila to tak jako štrůdl a nakrájela ho na plátky dala na plech a upekla. Proč šišmánci ? Asi proto ,že ten tvar na plechu byl místo kulatý šišatý . Na hlídky si ani nevzpomínám ,na víno za 8 kaček ano a ty šišmánky si určitě upeču jsem ráda že v dnešní době se dá koupit pečící papír.
2akimoro - 20. 9. 2015 11:42
Žně
Na hlídky jsem nechodila. Já znám žně u soukromníků. My už statek neměli, ale naši příbuzní na horách ano. My jsme jezdily na prázdniny a dá se říct, že byly pracovní. Na začátku se dokončovali sena a na ně navazovali žně. Táta se strejčkem Preclíkovým sekli my děti a ženy šli v řádku za nimi, kroutily povřísla a dělali snopky. Vždy dva šli za námi a stavěli snopky do panáčků, aby proschly. Za pár dní přijel strejda Véna s volkama a svážel obilí do stodoly jde byla připravená mlátička. Ale bylo by to dlouhé vyprávění, jak vše probíhalo.
3alava - 20. 9. 2015 12:08
Žně a šišmánci...
Už si to na rok přesně nepamatuji, ale žně jsem o prázdninách u babiček zažívala jen asi do 14 let. Pak už jsem o prázdninách chodila na placené brigády u nás a k babičkám jsem se dostala jen na skok. Ale všecko, jak popisujete, si vybavuji.
Růžo, já jsem měla také příbuzné Preclíkovi, byli z Jaroměře. Paní byla sestra mé ledecké babičky, čili prateta.
Šišmánky stačí dát do vyhledávače a vypadne recept, přesně jak píše Růženka.
4knihomilka - 20. 9. 2015 12:53
Žňové vzpomínání
Sena a žně u babičky na prázdninách jsem milovala. A podzimní sklizeň brambor. Obilí se sváželo koňskými potahy a směla jsem „řídit“. Milá vzpomínka na mladá léta.
5zorka - 21. 9. 2015 14:05
Šišmánky
Tak jsem si našla na internetu recept, který praví, že kvásek se má udělat z 2 g kvasnic ??? Není to málo? Chtěla jsem porovnat další recepty, ale našla jsem jen ten jeden. Jinak mi vypadával samý Václav Šišmánek z Litomyšle, protestanský administrátor Týnského chrámu v roce 1520.
6alava - 21. 9. 2015 14:37
5: Šišmánky...
...to je asi překlep, ani jsem si toho nevšimla a rovnou si představovala půl kostičky droždí. Péct je stejně nebudu.
7akimoro - 21. 9. 2015 14:56
5:2g kvasnic
Pokud je tohle malé množství myšlené jako suché droždí tak ho není málo. Taky by to mohlo být těsto kynuté minimálně 12 hodin a pak je tohle množství dostačující, protože droždí tam působí jen jako urychlovač kvašení, pokud nemáme kvásek.
8alava - 21. 9. 2015 19:30
7: Recept...
...je podle mě odbytý, o typu droždí není zmínka, ale pravda, mohlo by to být i droždí suché, a to by na 30 deka mouky opravdu stačilo, sáček je asi 5-7 gr. Jinak těsto se zpracovává jen s malou prodlevou, než se ušlehá sníh z bílků. Jarda už má určitě upečeno ;-).

60k.cz | Nezávislý, přátelský a svobodný web | Šedesátka, oáza klidu pro seniory | 2013 - 2024