Maléry se dějí

Ráda bych trochu odlehčila téma, které jsem tu předevčírem navodila a sice kuchyňským, které teď asi vládne ve většině domácností. Musím se "pochlubit", co se mi povedlo vloni. Ve snaze udělat si "strejčka" jsem s předstihem při přípravě strouhanky mou starou dobrou padesátiletou ETOu sjela i piškoty na vosí hnízda - úlky, které měly také přijít na stůl při naší rodinné sešlosti na Boží hod. K dispozici na strouhanku i piškoty jsem měla stejné sáčky a tak bez popisu skončily ve špajzce s tím, že "přece nejsem tak blbá, abych to zaměnila". Správně tušíte - v tom vánočním fofru a zmatku - stalo se. Bylo mi sice divné, proč piškotové těsto je tak málo sladké, ale v domnění, že jsem dala málo cukru, přisypala jsem. Na svůj omyl jsem přišla pozdě. A tak, když se ten rodinný spolek dost vysmál bábině neštěstí, pomohli mi tu mou specialitu sníst. Zase tak špatné to nebylo, jen trochu zvláštní.

Tahle moje nehoda mi připomněla ještě jeden můj malér z dob těsně posvatbových, kdy jsem jako -náctiletá byla schopná spálit i čaj. Za nepřítomnosti tchyně jsem k večeři chystala pro mužíčka a tchána to nejjednodušší, což se mi jevil "kaš-párek". Nakonec jsem kaši solila z jedné ze dvou stejných sklenic, kde měla tchýně sůl a cukr. Že by ty brambory byly přešlé mrazem, že je to nějaké sladké, mudrovala jsem a přidala "sůl". K párkům jsme ten večer měli samozřejmě chleba a sladkou kaši jsem v slzách zahrabala s manželovou pomocí z obav před ostudou u tchýně na zahrádce, kde ji samozřejmě na jaře našla a vyptávala se, co jsme to tam dali za "sejra". Tak teď už mi zbývá ještě nějaký ten malér do třetice.

Přeju vám tedy bezmalérové přípravy, hezké svátky a klidný a pohodový ten příští rok a všechny moc a moc zdravím.